Ano, opravdu je to tak. Je konec. Podzimní část sezóny 23/24 je již minulostí. Je nám jasné, že stejně jako my, teď nebudete vědět, co dělat. Volné víkendy, žádné články na sociálních sítích. Najednou je život strašně šedivý. Ale nemusíte se bát, nějaké články ještě připravujeme a můžete koukat na naše zápasy zpětně na youtube. A proč si nepustit 24.12. znova náš zápas, například proti Chválkovicím a dát si u toho kapra?
Než to tu ale zazimujeme, tak vám ještě dlužíme info o posledním zápase našeho A-týmu. Naše A-mužstvo zajíždělo na svůj poslední zápas do Měrovic nad Hanou, kde jsme nastoupili proti Sokol Kovalovice. Kovalovice mají v Měrovicích náhradní hřiště pro případ, že nevyjde počasí a nechtějí si ničit vlastní trávník. Což byl přesně tento případ, protože téměř celý týden pršelo. Byli jsme tedy připravení na hřiště připomínající trávník v Přáslavicích. Ale nakonec byl plac v celku ok.
K zápasu jsme přijeli v oslabené sestavě. Chyběl nám Mira Sekela, který je důležitým článkem naší obrany. Míra dal nepochopitelně místo zápasu v Mařovicích proti Kovalkám přednost vlastní svatbě. Jako další absentoval Martin Auffahrt, ten vyrazil na výlet na Jižní Moravu. Na jeho obranu je potřeba říct, že to víno by se jinak zkazilo. Poslední kdo nám v sestavě chyběl byl Tomáš Režný. Ten je už delší dobu zraněný, takže jsme si tak nějak zvykli že nehraje. Ale velice dobře se ujal své životní role. Kondičního kouče. Bohužel místo toho, aby nás při rozcvičce patřičně připravil na zápas, tak šel radši svědčit Mírovi na svatbu. No a kvůli tomu úvod utkání vypadal, tak jako vypadal. Takže Tome díky moc.
Domácí do utkání vstoupili lépe. Zatím co se naši hráči teprve seznamovali s terénem, tak Kovalovice už měli tutovku. Po levé straně nám utekl Filip Rybovič, doběhl až k nám do vápna, kde dával balón pod sebe na úplně volného spoluhráče. Ten zavřel oči a z malého vápna narval balón na bránu. Bohužel pro Kovalovice máme v bráně zeď. Patrik Axman famózním zákrokem šanci zlikvidoval. Hned po tomto zákroku, se začalo na sítích spekulovat o hráčské výměně s Manchestrem United, Patrik <–> André Onana. Nemáme zájem, díky.
My se dostali k první šanci v 15. minutě. Ondra Goldscheid prostrčil míč na Matěje Krbečka. Matěj míč v malém vápně zcela úmyslně a chtěně prostrčil na úplně volného Františka Henkla, který se před prázdnou bránou nemýlil, 0:1. Řeči, že to nahrávka nebyla, nejsou vůbec na místě!
Ve zbytku prvního poločasu to už pak byl více méně fotbal na jednu bránu. O sedm minut později už jsme šli do dvougólového vedení. Ondra vybojoval míč, našel na penaltě Fandu a ten zase zkušeně proměnil. O několik minut později mohl mít Fanda už hattrick. Rozjeli jsme brejk, na jehož konci sprintoval rychlejším krokem Fanda sám na brankaře. Bohužel nastřelil ho pouze do noh. No a pak se na nás Fanda doslova vysral. Opustil hřiště a zamířil na toalety. Kluci z Kovalovic byli stejně překvapení jako my, takže těch 5. min co byl Fanda pryč se nic extra nestalo.
Když se Fanda uráčil vrátit na hřiště, tak rozhodčí pro jistotu, aby se to už u nikoho neopakovalo, ukončil první poločas. Do druhého poločasu jsme lépe vstoupili my. Rozjeli jsme kombinační akci po pravé straně. Broňa Pudil našel přesnou přihrávkou na vápně opět Fandu. A ten přidal svůj třetí gól, 0:3. V 52. minutě jsme pak poprvé střídali, hřiště opustil Michal Koupil. Michal byl po nemoci a na zápas dorazil nejspíše jen kvůli tomu, aby mohl jít na závěrečnou. Na hřiště naskočil Michal Nguyen.
O chvilku později mohli domácí snížit. Řezáč Matěj prostrčil mezi obránci míč na Pavla Otáhala a ten upaloval sám na naši branku. Paťas ale skvěle vyběhl, zmenšil úhel a střelu vyrazil. No a zase to tu bylo spekulace. Tentokrát výměna, Patrik <–> André Onana + Harry Maguire na tři dny v týdnu a čtyři balóny. Ale nás to nechává stále chladnými. Protože, kde jinde by mohl Paťas mít v kabině dvakrát po sobě službu, než u nás? No a protože se nejen říká, ale i platí „nedáš, dostaneš“, tak jsme v 58. minutě zvýšili na 0:4. Broňa se postavil k rozehrávce přímého kopu z 20 metrů. Trefil míč na bránu, domácí klučina v bráně předvedl proti jeho střele dobrý zákrok, hodil se jak do vody a míč vyrazil na tyč. Od tyče si ale míč našel před bránou volného Kubu Stloukala a ten tak měl lehkou práci.
Důvod k radosti ale Kovalky přeci jen měly. A to už o minutu později. Na levé straně si s našimi obránci pohrál Daniel Židlík a křižnou střelou z prostoru velkého vápna v 59. minutě snížil na 1:4. Obě mužstva pak dala bránění na vedlejší kolej a snažila se dát více gólů. Takže na obou stranách byly k vidění obrovské šance. Domácí šli dvakrát sami na bránu. Dvakrát zkoušeli lobík na Patrika, poprvé šel míč vedle brány a v druhém případě skončil na břevně. V 62. minutě jsme podruhé a naposledy v zápase střídali, do hry naskočil Michal Korec, který nahradil Pavla Jahodu. Nad Pavlem se vznášela červená karta. Kluci z Kovalovic často něco povídali a Pavel také často povídá, tak ho tréňa radši stáhl.
Bohužel kluci z domácí obrany si pak místo Pavla našli Michala G. a tak se ho vyptávali, jestli ví jakou měli před tím parádní kariéru a tak. Míša nevypadal, že by ho to zajímalo, ale i tak si je vyslechl. Hold slušné vychování no. Pak jim dal v 67. minutě gól, to už v jejich očích asi tak vychované nebylo. Do konce zápasu jsme se trefili ještě dvakrát. V 86. minutě dal svůj čtvrtý gól v zápase Franta Henkl. Broňa mu poslal od rohového praporku balón před vápno a Fanda krásným obstřelem zavěsil. Podobně pěkným gólem pak uzavřel skóre Ondra. Balón mu proti noze nachystal Mara Goldscheid. No a Ondra poslal balón levačkou za háčky.
Při závěrečném hvizdu svítilo na tabuli skóre 1:7. Poslední zápas jsme tak v klidu zvládli i přes absence opor. Prodloužili jsme sérií výher na osm zápasů a připsali si další povedený zápas. Mrzet nás tak může pouze obdržený gól. Ale zase musíme přiznat, že domácí si nejspíše zasloužili i více branek a hlavně díky výbornému Patrikovi a břevnu na pravé straně hřiště (z pohledu od kabinu) tomu tak nebylo. Je škoda, že podzim končí, byli jsme rozjetí. Na jaře se pokusíme vrátit ještě silnější.
Po zápase jsme měli závěrečnou. Ale co se stane po cestě z Měřovic v autobuse, nebo co se stane v hospodě v Olomouci, nedej bože co se stane u Morgana a potom co se stane doma v koupelně, to zůstane tam. A nebo o tom možná někdy napíšeme jiný článek. To se uvidí. Takže díky všem našim fanouškům, kteří se s námi na zápas vypravili a díky moc všem co jste nám v průběhu podzimu fandili. Na jaře s vámi zase počítáme jako s našim dvanáctým hráčem, klidně vemte i kamarády. Tak se uvidíme.