Martin Auffahrt v sobotu ráno vstal s dobrý pocitem, venku bylo teploučko, svítilo sluníčko, nic ho nebolelo a odpoledne ho čekal zápas v Lipníku. V Hlubočkách teď řádí epidemie „zádovice“. Kvůli bolestem zad do zápasu nemůže naskočit Matěj Krbeček a Michal Korec. Otazník visí také nad Pavlem Jahodou, i toho bolí záda. Ale Pavel nemá pud sebezáchovy, a tak je šance, že hrát bude. Bolest v zádech měl i Ondra Goldscheid, ale ten vypadal na tréninku, že už se dal do kupy.
Posledním, koho tahle nemoc postihla byl Patrik Axman, ale to je brankař, takže Martase v sestavě neohrozí. Bylo také jasné, že nebude hrát Radim Dvořák, který má sice záda zdravá, ale za to má v pr.. koleno. No a posledním, kdo určitě do zápasu nezasáhne je František Henkl. Ten si přivodil na tréninku zranění svalu.
Takže Martin odjížděl do Lipníku s úsměvem na tváři, protože místo v základní sestavě bylo jisté. No, ale úsměv na tváři ho přešel hned, jak dorazil. Na hřišti bylo něco špatně. Zdálo se divné, že když se má za hoďku hrát zápas, že hřiště není naljnované a nejsou na něm brány. Pak se začalo řešit, že se bude hrát asi na umělce. To se mu nechtělo věřit. To by snad kluci z Lipníka dali vědět, ne? Přece by nás nenechali přijet s kolikami, do zápisu nic nedají a pak nám řeknou, že se jde na umělku.
Když už to bylo jisté, že se na umělce hrát bude, tak byl Martin lehce zklamán. No, ale nedá se nic dělat, takže se řekla sestava, taktika, a tak a šlo se rozcvičovat. Na hřišti dost foukalo. To nebyl problém, protože Martin stejně jako jeho spoluhráči chtěl hrát kombinační fotbal po zemi a kopat nějaké dlouhé svíce rozhodně neměl v plnu. Hrozilo ale, že mu nafouká do uší, a to bylo to poslední, co by si přál.
Během rozcvičky hodil očko na druhou stranu hřiště. Kluci z Lipníka vypadali, že zápas neberou příliš vážně. Dorazili po hloučkách dvacet min před zápasem, někteří ještě pokuřovali. To Marťase rozladilo ještě více jako umělka. Martin se nadřel, aby byl na zápas připravený a podal svůj maximální výkon. Tak nechápal, jestli domácí mají na párku celý zápas, nebo si prostě tak věří. V průběhu prvních pár minut zjistil, jak to je.
Do 25. minuty se stihl pětkrát radovat. Nejprve oslavil gól Michala Nguyena, který se trefil již ve třetí minutě. V jedenácté pak oslavil gól Miroslava Sekela. Pak se radoval s Ondrou a Tomem Režným. Tomův gól se mu extra líbil. Dostal těžkou nahrávku od Michala na vápno. Levačkou si prohodil domácího obránce a pravačkou od tyče zavěsil.
Martin tušil, že gólů bude padat hodně. Navíc hrál v záloze, a tak si chtěl dát také gól. Šance měl velké. Párkrát šel sám na brankaře, ale nezvolil nejlepší řešení. Asi v 15. minutě běžel sám na bránu dvacet metrů. Přemýšlel kam to brankaři šoupne. Rozhodl se, že počká na gólmanův pohyb a pak to dá na druhou stranu. Jenže brankař pořád stál na čáře. To teda rozhodně nečekal, tak běžel trpělivě dál a čekal, brankař také čekal. Marťas běžel, brankař čekal. No a pak se srazili a gól z toho nebyl. Tuhle „mind game“ tentokrát vyhrál brankář z Lipníka.
Další velkou šanci měl Martin hlavou. Bohužel, trefil jen boční sít. Byla to již jeho několikátá velká šance hlavou v sezoně, kterou neproměnil. Doma se musí zeptat mamky, jestli ho netahali kleštěmi.
Nakonec se mu to přeci jen podařilo a ve 24. minutě domácí síť rozvlnil. Do konce prvního poločasu se pak radoval ještě jednou, to když dal Ondra svůj druhý gól v zápase. Po poločasovém hvizdu vyrazil na procházku do kabiny za stavu 0:6.
Když se vrátil ve druhém poločase zpět na hřiště. Něco bylo jinak. Po chvilce hraní rozeznal, že byl o poločase vystřídán Pavel, který tak mohl pošetřit záda. Do hry naskočil Michal Koupil. S tím oslavil v 55. minutě jeho gól.
ápas neměl žádné tempo. Martin tak začal přemýšlet, co bude večer dělat, jestli si pustí nový díl „Šoguna“ a nebo „Jedeme na Teambuilding“. Ostatní kluci to měli podobně, takže se ze hry stala hatmatilka. Domácí si vytvořili jednu gólovou příležitost. Ale klučina z Lipasu není Poborský, nebo Ondra a tak se mu jeho pěkný lobík nevešel do brány. Martin tak více méně čekal na konec zápasu.
Než rozhodčí odpískal, tak se ještě stihl prosadit podruhé Gájin. Po jedné brance přidal Bronislav Pudil a navrátilec po nemoci Marek Goldscheid. Rozhodčí ukončil zápas o něco dříve za stavu 0:10.
Martin přišel do kabiny, suchý dres složil do komínku a šel se oblékat. I když jsme vysoko vyhráli, tak extra radost z toho neměl. Nějaký výborný výkon jsme nepodali. Výsledek je spíše zásluha protihráčů než naše. Radost měl jen z toho, kolik lidí nás přijelo podpořit. Za to byl moc rád. Při odjezdu pak jen doufal, že do Lipníka už příští sezonu nepojede.