Stojí to za to…

Zvláště u nejmladších kategorií je to pro rodiče někdy pěkná honička. Třikrát týdně vozit svou ratolest na trénink, řešit problémy v práci, při tom nervózně sledovat hodinky, doufat, že porada skončí včas, že si šéf nevymyslí nějakou extra prácičku a pak případně ve spěchu volat druhému rodiči či prarodičům, že musí malého fotbalistu dnes dopravit na trénink oni, tam počkat 2 hodiny a přivézt jej zpět. Ani o víkendu se situace nemusí uklidnit. Je spousta zaměstnání, která vyžadují nepřetržitý směnný provoz a kolegové nemusí být vždy vstřícní k překládání pohotovostí a směn. Riskovat ztrátu zaměstnání a kariéry kvůli svým dětem? Proč ne! Děti za to stojí, ale také musí něco jíst, do něčeho se oblékat, mít doma teplo a sucho …

Přesto všechno, jistě je toho mnohem více, to za to stojí. A je úplně jedno, zda vychováme dalšího Messiho nebo „jen“ dobrého člověka se zájmem o sport.  Přesvědčí vás volně převyprávěný text známé písničky od Ugly Kid Joe … Harry Chapin: Cat’s In The Cradle.

Byla to velká událost,

nedávno přišel můj syn na svět.

Měl jsem tolik starostí, 

najednou koukám a on už chodí.

A najednou už i mluví a říká:

„Tati, jednou bych chtěl být jako ty!“

Kdy přijdeš domů, tati?

Nevím kdy, ale až přijdu, 

budeme spolu, uvidíš, bude to fajn.

Mému synovi je už deset let.

Říká: “Díky za míč, tati,

pojď si se mnou hrát.

Naučíš mě házet?“ 

„Dnes ne. Mám mnoho práce.“ 

„To nevadí.“

A odešel pryč s podivným úsměvem.

A říká si: “Jednou budu jako můj táta,

ano jednou budu jako on.“

Kdy přijdeš domů, tati?

Nevím kdy, ale až přijdu, 

budeme spolu, uvidíš, bude to fajn.

Ó, právě dokončil vysokou školu.

Jak mu to sluší, už je z něho muž:

„Synu, jsem na tebe pyšný, sednem si spolu?“

Zakroutí hlavou a s úsměvem odpoví:

„Tati, potřeboval bych spíš půjčit auto.

Posedíme jindy. Půjčíš mi ty klíče?“

Kdy přijdeš domů, tati?

Nevím kdy, ale až přijdu, 

budeme spolu, uvidíš, bude to fajn.

Už jsem nějaký čas v důchodu, 

můj syn se odstěhoval.

Nedávno jsem mu zavolal.

Řekl jsem: “Rád bych tě viděl, kdyby ti to nevadilo.“

On odpoví: „Tati, velmi rád, až najdu čas.

Mám novou práci, je to fofr a děti mají chřipku.

Určitě tě rád uvidím.“

Kdy přijdeš domů, tati?

Nevím kdy, ale až přijdu, 

budeme spolu, uvidíš, bude to fajn.

Jak zavěsil, uvědomil jsem si.

Chtěl být jako já a je celý já …

Tak co? Najdete si o víkendu čas na další turnaj?

Převzato z www.fotbal-trenink.cz

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *