Naše Ačko zajíždělo v sobotu na zápas do Kralic na Hané. Nepříjemnosti začaly už při plánování odjezdu. Bohužel nám onemocněl náš dvorní řidič Mara Goldscheid starší. A to je pro nás velká ztráta. S nikým jiným jsme do velkého autobusu sednout nechtěli. Proto část týmu jela auty a část mikrobusem společně s fanoušky.
Hráči, kteří jeli mikrobusem, neměli zcela ideální podmínky. Takže většině hráčů zdřevěněly nohy, což bylo hlavní příčinou naše matného výkonu. Ano, snažíme se vymluvit na autobus!! Na co se vymluví ti, kteří přijeli autem, netušíme.
Na hřišti to tak ale moc nevypadlo. Do zápasu jsme vstoupili dost laxně, hodně kazili, a nakonec za to byli i potrestání. Soupeř vystihl naši chybnou rozehrávku v obraně a upaloval na naši bránu. Ve finále mu trošku přálo štěstíčko, kdy míč prošel pod nohou našeho posledního hráče na úplně volného Komani Josefa, který z bezprostřední blízkosti prostřelil Patrika Axmana. V 5. minutě jsem tak už měli co otáčet.
Náš tým se pak dost trápil, nemohli jsme se dostat pořádně do hry. Potíže nám dělala bojovnost domácích. Někdy i maličko za hranou. Naštěstí nás z trápení vysvobodily standardní situace. Nejprve se ve 20. minutě po přesném rohovém kopu Broni Pudila prosadil hlavou Víta Koplík. O pět minut později, se uvnitř vápna nejlépe zorientoval Tomáš Režný, našel si odražený balón. Lehnul si a v klídečku z leže zakončil, 1:2.
Na hře se pak nic extra nezměnilo. Domácí byli zalezlí a čekali na naše chyby. My často něco pokazili. Fanoušci kroutili hlavou a volali, že jsme dřeváci.
Ve 28. minutě jsme mohli zvýšit na 1:3. Na levé straně se pěkně uvolnil Marin Auffarth. Našel centrem před bránou Michala Nguyena. Míša ale bránu přestřelil. I tak nebyl Míša příliš dlouho smutný, protože už ve 35. minutě se mohl radovat z gólu Broni. Ten se po standardní situaci dostal k balonu ve velkém vápně Kralic a prostřeli všechno co mu stálo v cestě.
Do kabin jsme tak šli za hlasitého bučení fanoušků, někteří utírali i slzy a s vedením 1:3. Do druhé půlky jsme naskočili se dvěma změnami v sestavě. Zraněného Míru Sekela nahradil Michal Korec a za unaveného Broňu na skočil Michal Koupil. Ve druhém poločase jsme zpřesnili kombinaci a hru více kontrolovali. Druhý poločas nenabídl nic zajímavého, co bychom tu mohli popisovat. Oba týmy byly do útoku více méně bezzubí. Domácím stačilo vyvést balón za půlky a my se spokojili s pár střelami z poza vápna.
Největší šanci druhého poločasu měli Michalové. Nejprve Michal Nguyen o kousíček nedosáhl na míč před prázdnou bránou. Někdy kolem 60. minuty se pak do dobré střelecké příležitosti dostal Michal Koupil. Ten zkoušel ze vzdálenosti penalty obstřel na zadní tyč. Bohužel obstřelil i bránu. No, takže fanoušci už trošku rezignovali, koukali, jak kolem létají mouchy a čekali na konec zápasu.
Na hřišti se sem tam trošku povídalo, zejména, když si naši hráči na něco stěžovali. Tréňa měl pocit, že se přijel podívat na fotbal do Tršic. Rozhodčího to také moc nebavilo a už se viděl doma, tak zápas o trošku dříve ukončil. Na konci zápasu jsme byli všichni rádi, že už je to za námi. Domácí nám svou urputností dělili velké problémy, dalším problémem byl náš ledabylý přístup, zejména v prvním poločase. Důležité je, že i když jsme nepodali maximální výkon, tak jsme zvítězili a odvážíme si tři body. A to je přesně o tři body více než jsme měli před tímto zápasem. Cože je fajn. Naskočili jsme tedy do mikrobusu, pozohýbali nohy, ať se vlezeme a vyrazili směrem domů. Všem fanouškům, kteří s námi byli: Mačkali se třicet minut v mikrobuse, následně trpěli 90 minut na hřišti, aby se pak mohli dalších třicet minut mačkat, moc děkujeme. Teď nás čekají dva zápasy doma, takže můžete zase roztáhnout v klídečku nohy.