Ahoj Hlubočky a fanoušci fotbalu, tuto sobotu za nás odehraje svůj poslední domácí zápas v kariéře Lukáš „Ferda“ Ferenčík (F7). Ferda pro FK Hlubočky odvedl na hřišti i mimo něj neskutečně moc práce. Takže neseďte doma a přijďte se v sobotu kouknout, Ferdovi třeba poděkovat. Máte poslední možnost vidět ho v soutěžním utkání u nás na hřišti.
Proč se Ferda rozhodl skončit, nebo proč nosil číslo 7 ptáte se? My se také ptali a Ferda odpovídal.Nevěřím tomu, že v Hlubočkách anebo blízkém okolí je nějaký fanoušek fotbalu, který by tě neznal. Vzhledem k tomu, že náš tým je ikona i ve světě, tak určitě každý člověk ví, že jsi za nás dlouhé roky nastupoval ve střední záloze a tvořil jsi naši hru. Kluci mají v pokojících pověšené tvoje pagáty a na trénink nosí dres s tvým jménem. Klasickou otázku, jestli by se mohl představit tedy tentokrát přeskočíme.
Tento rozhovor se bude nést na smutné notě, protože ses rozhodl svou fotbalovou karieru ukončit. Než se dostaneme k tvému konci a přemlouvání ať to neděláš, protože zlomíš nejedno fanouškovské srdce, tak by nás zajímalo, jak ses k fotbalu dostal a jestli si byl talent od narození, nebo si musel třeba někdy přijít na trénink?
„Samozřejmě talent od narození. Start jsem měl podobný jako hodně malých fotbalistů, chtěl jsem hrát pořád fotbal, v každé volné chvíli jsme s klukama hráli fotbal nebo alespoň hráli různé hry s balonem. Tenkrát mě nebavilo se na fotbal dívat, ale jen ho pořád hrát. Pamatuji si, že jsem se neustále ptal dědy, kdy mě už přihlásí do fotbalu. No a když mi bylo asi 8, tak jsem přišel na svůj první trénink v FKH a od té doby jsem, s malou odbočkou v Sigmě, zůstal až do dneška.“
Všichni si tě pamatujeme ze hřiště s číslem 7. Proč sis tohle číslo vybral, má pro tebe nějaký speciální význam? Je to tím, že máš pravačku jako Beckham? Je v něčem lepší, než například číslo 4?
„Sedmičku jsem měl vždy spojenou se středem zálohy, číslo 7 a 10 nosili Ti nejlepší hráči, tvůrci hry, no a já chtěl být jako oni – nejlepší. Je to moje oblíbené číslo. Ale číslo 4 taky není špatný – Pavel Nedvěd.“
Když si zavzpomínáš na to, co jsi ve fotbale zažil, tak na jako událost vzpomínáš nejradši?
„Postup do 1.A třídy byl super. Ale jinak hodně vzpomínám na spoluhráče se kterými jsem hrál a na trenéry, kteří mě trénovali. I když jsem měl někdy svoji hlavu, tak jsem se snažil vzít si něco z rad, které mi dávali a poučit se z chyb, které jsem udělal. Pěkná vzpomínka pro mě je i to, že když mi bylo asi 23, tak o mě měla zájem Konice, která tenkrát hrála divizi, …hráli jsme pro ní myslím nějaký přátelák a asi jsem se jim líbil, ale jak víte zůstal jsem v FKH.“
Když se tě ptám na hezké vzpomínky, tak se musím samozřejmě i tebe, jako všech ostatních zeptat, co nejhoršího jsi v rámci fotbalu zažil (jestli to jsou vzpomínky na to, jak jsi hrál semnou ve středu zálohy, tak odpovídat nemusíš) ?
„Ne Maty, to že jsem hrál s Tebou v záloze řadím k těm lepším vzpomínkám. Věci, na které nevzpomínám moc rád, je 2x sestup – nejdřív z kraje a poté i z 1.A třídy. Trochu paradox, když mi bylo 16 nebo 17 skončili jsme druzí v kraji, málem jsme mohli postoupit do divize a o 3-4 roky později jsme spadli až do 1.B třídy. Tenkrát odešlo hodně hráčů, kteří měli vysokou kvalitu a my mladí jsme je nedokázali nahradit. Doteď mě mrzí, že skončil s fotbalem Tomáš Dosoudil, naprosto geniální hráč,…..on byl přesně ten typ, že když nevíš co s míčem, tak to dej mu a on něco vymyslí. Dokázal dát protihráči housle tam a nazpátek. Za mě jednoznačně hráč na ligu. Hltal jsem jeho kličky a řešení situací. K nepříjemné vzpomínce musím zařadit i přetržení vazů v koleni, to mi bylo 22 a troufnu si říct, že jsem měl tenkrát dost slušnou formu, tenkrát tady byl trenér Šindelář, mě zranění vyřadilo na rok a já si pod ním prakticky nezahrál. A to byla příležitost pro nástup nové vycházející hvězdy Hluboček Matěje Krbečka. “
Náš tým má také mnoho fanynek po celém světě. A ty nás neustále bombardují zprávami, jak děláš, že máš tak perfektní kudrnaté vlasy? Je to šampónem, nebo si je natáčíš? Prozradíš své tajemství?
„Neprozradím, to je přísně tajné.“
V našem klubu stále působí i tvůj děda Jan Nový, zároveň jsi mnoho let odehrál po boku bráchy Michala a tvůj taťka i mamka často na fotbal chodí fandit. Jak vnímáš tuhle rodinou spoluúčast? Jsi za to rád, anebo ti to v některých momentech svazovalo nohy?
„Samozřejmě jsem za to rád, ukazuje to jak jsme spjatí s FKH, prožili jsme tu kus života. Neřekl bych, že by mi to někdy svazovalo nohy, ale určitě jsem se snažil, abych jim nedělal ostudu “
No a teď tedy k té smutné části. Po mnoha letech, co jsi tu odkopal, po spoustě perfektních výkonech a vybojovaných vítězství si se rozhodl skončit. Co tě k tomu to rozhodnutí vedlo?
„Tělo už není v nejlepší kondici, už mě tak neposlouchá a hlava mi říká, že je to tak správně. Už si asi nemám co dokazovat, už nic z toho nevrátím a neprožiju znova. Navíc věkem se mění priority a fotbal už pro mě není nejvyšší prioritou.“
Určitě chceš končit?
„Ano.“
Nerozmyslíš si to?
„V životě se říká – nikdy neříkej nikdy, ale aktuálně to mám jasně nastaveno.“
V sobotu odehraješ v našem drese svůj poslední domácí zápas. Jaké z toho máš pocity? Těšíš se na to?
„Mám z toho smíšené pocity. Hrál jsem tu celý život. Něco končí, aby něco nového mohlo začít.“
Když teď nebudeš už hrát fotbal, co budeš dělat dál?
„Ale já budu hrát fotbal – chci hrát alespoň malou kopanou. Nehrát vůbec fotbal bych asi ted úplně nedokázal.“
Chtěl bys něco hráčům a fanouškům vzkázat?
„Mnoho úspěchů do dalších let přeji celému FKH. Přeju, aby se trenérům podařilo vychovávat další talenty, kteří budou úspěšně doplňovat A tým, aby se dál podařilo rozvíjet zázemí FKH, aby kluci hráli dobrý fotbal, aby se někdy v budoucnu podařilo postoupit do krajského přeboru – to by Hlubočkám slušelo a aby fanoušci nepřestali fandit a byli na svůj tým hrdí.“
Ferdo všem je nám líto, že končíš. Byl jsi neodmyslitelnou součástí našeho týmu přes třicet let. Spoustě hráčům, včetně mě jsi pomohl se zlepšit. Mimo hřiště jsi byl vždy vstřícný, upřímným a ke všem spravedlivý. Na hřišti si předváděl parádní fotbal. Za celý klub mockrát za vše děkujeme. Jsme rádi, že i my Hlubočky jsme mohli mít svého Messiho. FERDO DÍKY.