Náš hráč a jedna z opor našeho A- týmu Tomáš Režný (aka Rejža) se v květnu s rodinou sbalil a na otočku jel navštívit ostrov Mallorca, kde se s týmem RK KAFKI Přerov zúčastnil velkého mezinárodního turnaje v malém fotbale a tady nám Rejža sepsal report o tom, jak to celé proběhlo a dopadlo… (použité fotky jsou z Facebookového účtu RK KAFKI Přerov)
Velký fotbal je skvělý, ale malý fotbal je něco speciálního – jsou tam velké možnosti a obří objem zážitků. A jelikož jsem původem z Přerova, tak se známe s velitelem Kafek Rudou Polou, který mě jakožto velký a schopný organizátor opět přizval na mezinárodní turnaj o pohár, tentokrát Mallorky 2025. A jelikož už jsme měli krásnou zkušenost z turnaje v Itálii z předešlých let, tak jsem neváhal ani minutu, sbalil rodinu a 15.kvetna jsme s týmem Kafki odletěli.
Počasí vyšlo nejlépe jak mohlo, bylo 30 stupňů, takže ideální pro fotbal na umělce 😀
Turnaj začal velkolepě průvodem všech mužstev za hudby, komentátora a mohutného potlesku tisíců (možná i více:-D) zúčastněných. V tu chvíli jsme věděli, že turnaj má velkou prestiž a zatoužili jsme po nejvyšších příčkách.
Celý čtvrtek jsme u piva, jídla a moře pracovali na stmelení týmu, poněvadž parta je na prvním místě! Úkol splněn nadmíru dobře, a tak jsme šli dříve nebo později spát a regenerovat na pátek.
Fotbalový pátek začal tak moc brzy ráno, že někteří ještě spinkali. Nevadí, oni dojdou. 😀 První zápas byl trošku nervózní, ale měl jsem to štěstí otevřít skóre, z nás všech to opadlo, a začali jsme kralovat:
Ve skupině jsme nedostali žádný gól a do pavouka jsme šli se skóre 32:0 jakožto hodně nepříjemný soupeř.
Porazili jsme tedy Belgičany, opět Belgičany, Maďary, Poláky, Finy, Ukrajinu, Francouze, a další tým Maďarů. S čistou hlavou a maximálním adrošem jsme si šli zaslouženě užívat místních dobrot v pořadí moře – pivo – bazén – pivo – pizza – pivo.. Pivo už jsem říkal?:-D
Další den jsme měli na regeneraci, takže jsme i s rodinami pokračovali v již zajetém režimu pivo – moře… Však víme 😉
A zodpovědně připraveni jsme v neděli ráno nastoupili na osmifinále proti Belgii. Po chvilce trápení jsme je otevřeli, a zápas s přehledem zvládli. Využili jsme hodinové pauzy, zchladili nohy v moři, a šli na možná nejtěžšího soupeře turnaje, a to Lotyše. Tam jsem otevřel skóre, ale po velkém zářezu rozhodčího Lotyši srovnali na 1:1 a šlo se do penalt.
Tam proběhlo velké drama, kdy nám neuznali 2 chycené penalty, náš skvělý brankář ukázal emoce… A uviděl červenou. Tudíž musel chytal hráč, který za vřavy fanoušků následující penaltu chytl a my jako hrdinové díky Lukášovi Kaďorkovi proměnili poslední kop a ocitli se v semifinále.
Tam jsme narazili na silné a organizované Maďary, ale my zahráli skvěle a smázli je 5:0. V tu chvíli se sen stal skutečností a my byli ve finále.
Utíkal jsem na jediné stinné místo areálu (tedy pod tribunu:-) ), posbíral s manželkou všechny své sluncem znavené děti, a i s nimi jsme slavnostně nastoupili při české hymně na slavnostní finále proti velmi tvrdému týmu z Ukrajiny.
Ti nás bohužel z kraje zápasu překonali svojí silnou zbraní, a to hrou s výborným brankářem a jeho tvrdým bodlem na skóre 0:1, a my v tu chvíli věděli, že to bude sakra těžké. My ale neplašili a hráli pořád to svoje. Já jsem díky skvělému týmu měl tu čest otočit zápas 2 brankami, a díky tomu s týmem obdržet trofej nejvyšší – titul králů Mallorky 😀
Oslavy mohly začít. A tak za konečného ceremoniálu/karnevalu pod širým nebem jsme se všichni i s dětmi protančili v proudech neuvěřitelné a nezapomenutelné energie sluncem zalité Mallorky do konce pobytu.
…A značně, ale značně znavení úspěšně všichni trefili do letadla, což je druhý největší úspěch výletu:-D
