V sobotu odehrálo naše A – mužstvo své poslední domácí utkání letošní sezony.
Samozřejmě, že to nebylo obyčejný sobotní zápas, ale šlo o velmi prestižní derby okořeněné tím, že se Bělkovicím letos moc nedaří a k nám přijeli zabojovat o záchranu v soutěži. My naposledy v té jejich malinké vesnici těsně prohráli, takže jsme jim měli co vracet.
Tento zápas byl plný paradoxů. První poločas jsme poslouchali od vlastních fanoušků, že jsme zápas za peníze pustili. Druhý poločas jsme poslouchali od fanoušků hostů, že jsme zaplatili rozhodčího. Proč? K tomu se dostaneme, ale abych to shrnul, tak podle této konspirační teorie jsme si vzali peníze od Bělkovic a dali je rozhodčím. S tím, že 15kč jsme si nechali do kapsy na žvýkačky.
Před samotným zápasem jsme se nejprve rozloučili s nějakými našimi hráči a členy realizačního týmu. To tu ale rozebírat nebudeme, dostanou vlastní prostor.
No a teď šup na zápas. Kluci v zeleném zvolili svoji klasickou taktiku ze zajištěné obrany vyrážet do rychlých brejků. My se rozhodli, že se pokusíme dát více gólů než oni. Ve 4. minutě jsme si tak v klidečku kombinovali na vlastní polovině. Kuba Stloukal posunul míč na Radima Dvořáka. Radim udělal asi první chybu v kariéře a míč ztratil (byla to ale chyba?
Několik fanoušků prý vidělo, jak Radimovi z kapsy vypadla permanentka do Bělkovic na bazén. Protože to se málo ví, ale Radim je vášnivý plavec) a tak Volodymyr Onyshchenko mohl utíkat sám na bránu. Svůj samostatný nájezd v pohodě proměnil a hosté šli do vedení 0:1. V 11. minutě jsme si opět v pohodiče nahrávali před vápnem soupeře.
Přišla ztráta, brejk a Sklenář Tomáš utíkal sám na bránu. I on gól dal a my prohrávali už o dva, 0:2. Po góle jsme se trošku rozčilovali, že se jednalo o offiside, ale po podrobné diagnostice videa, musíme dát spíše za pravdu pomeznímu rozhodčímu, že hráč hostů byl onsite.
Po tomto gólů s pak do konce zápasu už hrálo v podstatě jen na jednu bránu. Tedy na dvě, protože v poločase se to otočilo. Ale rozumíme si. Ve 20. minutě měl obrovskou příležitost snížit František Henkl, dostal na penaltu nahrávku od Mrtina Auffarta. Bohužel Fanda netrefil míč dobře a jeho skákavá střela zamířila pouze do rukavic hostujícího brankaře. Ve 24. minutě jsme se dostali zase do velké šance, opět u toho byl Fanda a jako naschvál zase špatně trefil míč. Pro jistotu tentokrát z penalty netrefil ani bránu. Dostal Franta také nějakou
čokoládku z Bělkovic? To nevíme, ale včera na tréninku říkal, že má rozbitou kopačku, tak to bylo spíše tím. Ve 31. minutě jsme dostali výhodu trestného kopu, ze 20 metrů. K exekuci se postavil Tomáš „Rice“ Režný a vymetl pavučinu v šibenici 1:2. Náš tlak sílil a vyrovnání vyselo ve vzduchu.
Vypracovali jsme si několik dalších velkých příležitostí, zatím co kluci v zeleném byli rádi, když se koukli k nám na půlku. Tady prostě nemůžeme souhlasit s hodnocením hostujícího trenéra, že byli v prvním poločase nebezpečnější. Sorry jako. Nic méně my své gólovky neproměnili, hlavně kvůli dobře chytajícímu Filipu Pospíšilovi. Ten nás vychytal i na podzim v Bělkách a zatím to vypadalo, že se historie bude opakovat.
A jak říká klasické české přísloví, když nedáš spoustu šancí, tak tě Fanda potopí. Ve 44. minutě jsme zahrávali roh. Zahráli jsme ho tak kvalitně, že hosté z tohoto rohu vyrazili do rychlého brejku. Vlček Filip přehodil vyběhnutého Patrika Axmana a utíkal sám na naši prázdnou bránu. Naštěstí pro nás ho dobíhal Fanda, který měl k balónu blíž a byl i rychlejší, bohužel pro náš, při sprintu Fandovi padali stříbrňáky z kapsy (prý jich bylo přesně třicet).
Míč mířil mimo bránu a vypadalo to, že je všechno v pohodě, co se stalo pak, to se těžko popisuje, takže vám doporučuji kouknout na video. Výsledek byl ale takový, že jsme dostali gól. Kluci v zeleném měli za první poločas 2 střeli na bránu a vedli 1:3.
V kabině jsme si řekli, že prohrát není úplně v pohodě, že bychom možná měli radši zápas otočit.
Druhý poločas vezmeme rychle. V podstatě jsme celou druhou půli hráli u vápna kluků v zeleném, kteří se snažili, pro ně skvělý výsledek ubránit. Za těch 45. minut jsme si nachystali spoustu šancí a většinu jsme jich neproměnili. Hlavně Víta Koplík by vám o tom mohl povídat. Až bude psát vlastní autobiografii, tak tam bude mít kapitolu „Jak jsem neproměňoval šance proti Bělkovicím“. Tak si ji pak určitě kupte. Henkl jr. měl také svoji
šanci hlavou, ale toho už necháme chvilku na pokoji.
Naši střeleckou nemohoucnost prolomil v 65. minutě Míra Sekela. Zahrávali jsme roh, klučina v zeleném míč odhlavičkoval pouze na Míru, který balón z oleje parádně trefil za háčky a my tak snížili na rozdíl jednoho gólu 2:3. Hra dále pokračovalo před vápnem hostů, ale na vyrovnání se čekalo až do 87. minuty. Vinkler Marek zatáhl ve vápně Michala Koupila a rozhodčí nařídil penaltu. Kluci z SK se hooodně rozčilovali, že je rozhodčí řízl, že to je jako pokaždé atd. Když se teď bez emocí kouknou na video, tak byla to penalta? My myslíme, že jo. A jestli bylo potřeba se na někoho vztekat, tak spíše na Marka, že v takovém zápase, za takového stavu, udělá takový zákrok. Rozhodčí sice pro nás pískl penaltu, ale šance, že dáme gól nebyla velká, protože míč si vzal Franta.
Naši fanoušci volali, „nedělej to prosím“, hráči se ptali „proč on?“, tréňa přemýšlel, jestli ještě
stihne Frantu vystřídat. Franta všem ale zavřel papuli a ukázal, že si rozhodně od nikoho žádnou kačku nevzal a jestli jo, tak jen za první poločas!! Penaltu v pohodě proměnil. Bylo srovnáno na 3:3.
V 87. minutě pak došlo k ukončení jedné krásné fotbalové pohádky. Jakub Stloukal, který hrál svůj poslední domácí zápas, za svůj jediný klub. Dostal od Míry nahrávku na velké vápno, naznačil střelu, nechal projet po prdeli obránce, který šel do skluzu (říká se, že tento obránce ještě pořád jede), a míč procedil kolem tyče do brány. Na našem hřišti, bylo k vidění zakončení jednoho krásného fotbalového příběhu. Do konce zápasu už se nic nestalo a my díky tomuto gólu zvítězili 4:3.
Jak jsme již psali s hodnocením zapasu od hostů tentokrát příliš nesouhlasíme. Byly jsme
lepším týmem a jen díky naši neschopnosti v zakončení, zápas pro zelené nedopadl daleko
hůře. Každopádně Bělkovicím držíme palce v boji o udržení. V dalším zápase uděláme
maximum proto, abychom Plumlov porazili. Protože je jasné, že radši budeme jezdit hrát
fotbal do Bělkovice, než třeba do Slav… někam jinam.
Našim fanouškům děkujeme za podporu. Uvidíme se ještě jednou, tak dorazte do Plumlova.
FK Hlubočky – SK Bělkovice-Lašťany
4:3 (1:3)