V sobotu odehraje za naše mužstvo své poslední soutěžní utkání Jakub Stloukal. Kuba je produkt naší akademie, celou svou karieru odehrál za náš klub. Byl důležitou součástí týmu, který vykopal 1.A třídu, pomohl postoupit béčku do okresu a díky svému přístupu k fotbalu pomohl spoustě klukům zlepšit se. Ale všechno musí jednou skončit, a tak se Kuba po více jak 30 letech, spoustě parádních výkonů a spouště gólů rozhodl pověsit kopačky na hřebík.
Na co bude Kuba nejradši vzpomínat a co teď bude dělat se můžete dočíst v našem rozhovoru:
Ahoj Kubo jsi odchovanec našeho klubu a celý život si hrál pouze za nás za FK Hlubočky, takže tě všichni skalní fanoušci určitě perfektně znají, mohl by ses ale trošku představit i těm ostatním lidem, kteří náš klub sledují?
- Je to tak, nikdy jsem jinde nehrál. Pocházím z Hluboček, žiju zde, táta a strejda hrál za Hlubočky také, moje mamka i moje manželka prodává v kiosku, děda natáčí zápasy na kameru, syn hraje za naši přípravku, kterou momentálně trénuji. Dokonce i strýc mé manželky hrál za Hlubočky… Ani si moc nedokážu představit, že bych hrál jinde.
Od dorostů jsi hrál levého křídelníka, ale postupně jsi se vyprofiloval na stopera, jak se taková věc stane a jak jsi byl spokojený s tímto tvým přesunem v sestavě?
- Vždycky jsem byl spíše pro útočení než bránění – to by kluci, co za mnou hrávali na levé obraně mohli potvrdit… Na stopera mě postavil náš aktuální trenér Jiří Lužný. Klasická situace, došli hráči, co tam hrávali (zranění atd.), tak mi tréňa než jsem přišel před zápasem do šatny řekl, že dnes budu hrát stopera, že tam nemá koho dát. Bylo to v roce 2017 doma proti Bohuňovicím, vyhráli jsme 3:0. Od té doby to hraju.
Dalo by se vlastně říct, že jsi měl podobnou karieru, jako Cristiano Ronaldo, ten se akorát z křídelníka vyprofiloval do hrotového útočníka, vnímáš to tak?
- No, to právě není moc podobné. Hrát v útoku by se mi samozřejmě zamlouvalo víc. Nějaké náznaky, než ze mě trenér udělal stopera, tam byly. Pár startů v útoku mám. To, když už jsem věkem (a kily) začal ztrácet na rychlosti, přišlo zjištění, že levé křídlo už nebude úplně pro mě. Tak jsem zkoušel různé posty – hrot, střed zálohy, střídačka, …
Nebudeme si nic nalhávat, je dost možné, že si na tebe za měsíc už nikdo nevzpomene. Ale je tu něco, co podle nás přetrvá na věky, a to je signál „Makina“. Aniž bys vysvětloval důmyslnost tohoto signálu, můžeš nám přiblížit, jak se stalo, že se herní situace jmenuje podle tvé manželky?
- To je jednoduché. Tento signál se nejdříve jmenoval Kuba. Jenže hrajeme ho tak dlouho, že soupeři postupně už věděli, o co jde. Tak se přejmenoval. Aktuálně už by to chtělo zase vymyslet nové jméno. Možná i nový signál, protože se dost často stává, že už ho soupeři opravdu znají (nejen podle jeho jména).
Jaký je důvod, že jsi většinou tento signál neproměnil?
- Je to poměrně těžký kop a bohužel nemám kopací techniku jako Ronaldo.
Když se teď trošku vrátíme v čase, na jaký fotbalový moment, nebo období v našem klubu budeš vzpomínat nejradši?
- Těch momentů je určitě více, ale postup jsem v mužích zažil jen jednou… To byl skvělý zážitek, takže postupová sezóna do 1. A třídy, ročník 2010/2011.
Máš nějaký památný gól, o kterém budeš vykládat dětem?
- Pár se jich najde, bude to ale asi zrovna ten poslední s Bělkovicemi doma. Vítězný gól po obratu na 4:3.
Jako ostatních i tebe se musím zeptat, jaký moment byl pro tebe v Hlubočkách nejtěžší?
- Pro mě to bylo vždy nějaké zranění (a že jich pár bylo…), po kterém pak člověk nemůže nějakou dobu hrát. Nejhorší bylo asi mé první zranění kolena v roce 2013, kdy jsem se asi půl roku pořád snažil vracet na hřiště, ale hrál jsem přes bolest a nebylo to ono. Až se mi konečně podařilo přesvědčit doktory, že nesimuluju. Výsledkem byla artroskopie, která odhalila natržený křížový vaz a utržený meniskus. Pak poměrně dlouhá rekonvalescence. Znovu jsem začal až na podzim v roce 2014.
Určitě to není podzim 2023, kdy jsi v Hombok lize* skončil na posledním místě a ukázalo se, že jsi nejhorší fotbalista široko daleko?
-
- Tato soutěž je nesmírně náročná a zrádná v tom, že jsem se zase vracel po zranění a bohužel jsem nestihl tolik tréninků jako ostatní v této sezóně. Byl jsem těsně nad hranicí účasti (hráč musí mít odehráto 50% a více fotbálků). Rozhodně se ale nevymlouvám, čepici za poslední místo jsem si zasloužil a s pokorou ji nosil.
*Taková soutěž, kterou hrajeme na tréninku. Hráč sbírá bodíky za každý fotbálek, co vyhraje. Je to strašně prestižní a náročná soutěž. Hráč s největším počtem vítězných fotbálků má od spoluhráčů nehynoucí respekt a ten s nejvíce prohrami má nosit následující sezonu modrou nehezkou kšiltovku (klobouk hanby).
Teď se vrátím zase k těm veselejším okamžikům. Tvůj taťka dlouhodobě působil jako rozhodčí. Byl to on, kdo tě k fotbalu přivedl? Jaké to bylo mít doma rozhodčího?
- U nás v rodině to bylo tak nějak přirozené hrát fotbal, tátu si ještě chvilku pamatuji, když hrál za Hlubočky, než mu kolena definitivně ukončila kariéru a začal se věnovat pískání. Teď jsme na rodinné oslavě vzpomínali, jak mě pak brával s sebou na zápasy, když pískal. Jednou jsme tak přijeli domů a já se tenkrát ptal, proč tátovi ti lidé nadávali a plivali po něm? 😊
O víkendu tě čeká úplně poslední zápas za náš tým. Jaké jsou tvoje pocity a co plánuješ dělat dál?
- Už jsem se s tím tak nějak smířil. Bohužel mám (asi dědičně) problémy s koleny. Vydržel jsem hrát asi o 10 let déle než táta, ale dál už to nejde. U fotbalu ale zůstanu – trénuji naše malé naděje v Hlubočkách, kde mám i svého syna, který do balónu kope, co se naučil chodit. Doteď jsem musel své tréninky a zápasy skloubit i s těmi dětskými, takže už to nebude tak časově náročné a budu se naplno věnovat klukům.
Je něco, co bys chtěl vzkázat naším fanouškům, spoluhráčům a komukoliv dalšímu?
- Fanouškům přeji do budoucna hodně gólů, což bylo v Hlubočkách vždy. Spoluhráčům hodně úspěchů a chtěl bych hlavně povzbudit naše mladé kluky, kteří to nezabalili a snaží poctivě trénovat a reprezentovat klub. Mají za sebou těžkou sezónu s našim béčkem, takže je potřeba dál vydržet, trénovat a postupně se pořád zlepšovat.
Kubovi za celý náš klub děkujeme a přejeme mu mnoho úspěchů do budoucna.