Zápasů přibývá, bodů nikoliv, a navíc obraz hry stagnuje. Tak by se dala stručně charakterizovat situace, ve které se momentálně s naším mužstvem nacházíme. Na školní stupnici bychom to mohli vyjádřit známkou 3. Pojďme si v krátkosti shrnout co se za poslední tři měsíce v našem mužstvu událo.
Uplynuli nám již tři měsíce od doby, kdy jsme se v červenci potkali na prvním společném tréninku a vytyčily si
nějakou cestu, po které bychom se chtěli společně s týmem ubírat. Ta cesta se skládá z různých dílčích cílů, které se nám daří či nedaří plnit a od toho se pak odvíjí i naše celkové hodnocení. A objektivně si musíme přiznat, že momentálně nejsme v dobrém rozpoložení, jsme v období stagnace a až následující poslední tři podzimní kola nám definitivně ukáží, jak budeme následně podzimní část sezóny hodnotit.
Naše cíle se na začátku skládali z pěti pilířů, které na sebe vzájemně navazují. Jakékoliv přeskočení posloupnosti jednotlivých etap je z dlouhodobého hlediska nežádoucí, kontraproduktivní a dříve či později se na výkonu týmu nebo jednotlivce projeví. Prvním krokem bylo zlepšení tréninkové morálky dorostenců a postupné zlepšování jejich individuálních dovedností. Tady musím klukům z bývalého dorostu poděkovat a veřejně je pochválit, protože se opravdu snaží.
Tréninková docházka sice není tam, kde jsme si před sezónou naplánovali, tedy aby každý mladý hráč absolvoval minimálně 75 % tréninků, ale jsme lehce pod touto hranící, a to rozhodně všichni v klubu kvitujeme. Samozřejmě do toho vstupují i objektivní důvody, které některé hráče limitují v tréninkové docházce, na druhou stranu, prostor ke zlepšení i v tomto tam jednoznačně je, to si nebojme přiznat. A právě teprve poté, co kluci dojdou na onu tréninkovou jednotku, můžeme u nich začít zlepšovat jejich individuální herní činnosti. A tady se u některých hráčů zcela zásadně propisuje individuální zlepšování v návaznosti na počet tréninků. Každý hráč má samozřejmě svůj herní potenciál někde jinde a naše objektivní měřítko nemůže být pro všechny hráče stejné, ale zlepšení či stagnace za poslední tři měsíce u jednotlivých hráčů jsou dnes už jasně měřitelné. A tady si je také potřeba otevřeně přiznat, že u některých hráčů je posun opravdu minimální. A měřítkem pro toto hodnocení určitě není počet odehraných minut v soutěžních zápasech A nebo B mužstva nebo subjektivním hodnocením jednoho trenéra, ale je výsledkem nespočtu víceméně odborných diskusí osobností napříč klubem zapojených do dennodenního chodu klubu.
Druhým krokem navazujícím na zlepšenou tréninkovou morálku a posun v herních činnostech jednotlivce je
celkové zlepšení obrazu naší hry v soutěžních zápasech. Tady jsme už od začátku soutěže určitý viditelný pokrok zaznamenali, naše hra už má určité parametry a úseky, které jsou v naší soutěži konkurenceschopné, ale jejich stále pomálu. V současnosti jsme v období určité stagnace, kdy jsme narazili na momentální výkonnostní strop našich hráčů vzhledem ke krátkému časovému období třech měsíců, který jsme měli od začátku soutěže k dispozici. Naše výkony mají sice hlavu a patu, ale jsou hrozně kolísavé, nedokážeme držet výkon v delších časových intervalech a většinou to končí po zápase větou ze soupeřových úst „nehráli jste špatně, jednou budete dobří“. To nám nevadilo na začátku nebo dejme tomu do půlky soutěžního podzimu, ale potom jsme již určitě chtěli promítnout onu zlepšenou hru i do nějakého výraznějšího bodového zisku, což je následná etapa č.3. Přetavit zlepšenou tréninkovou morálku a zlepšený obraz hry do bodového zisku, který nám udělá pohodlný polštář do jarních odvet a dá nám tak čas a klid na další práci v jarní části soutěže. A tady si musíme přiznat, že jsme jednoznačně tuto fázi nezvládli a dostali sami sebe pod výrazný tlak. Tady bychom ve škole vyfasovali jasný čtverec a tady tohle je fáze, která se nám nepodařila a následující poslední tři podzimní kola nám ani moc optimismu do tváře nevhání. Nejsme schopni posbírat body ani v zápasech, kdy si o to soupeř vyloženě říká. Z výborného zápasu po herní stránce jsme díky neskutečným individuálním chybám schopni odjet nejen s prohrou, ale rovnou s debaklem. Optická herní převaha vyznívá sice krásně, ale rozhoduje se v šestnáctkách a tam jsme bohužel zamrzli v dorosteneckém věku. Jsme tam nedůrazní, zbrklí, řekl bych až dětinsky naivní a když k tomu přidáme i hrubé chyby v defenzivě od zkušených playerů, nemůžeme chtít mít na svém kontě více než oněch bídných 11 bodů, což nás pevně přikovalo na samý chvost tabulky. Tohle určitě nebyl náš cíl a oněch vysněných 18 podzimních bodů je momentálně v oblasti sci-fi. Nedá se bohužel nic dělat, musíme se vrátit s úctou a pokorou vrátit k pilířům č. 1 a následně k bodu č. 2 a tam začít pracovat na etapě č.3. Jak jsem již psal výše, musíme jít postupnými kroky, nic nepřeskakovat a věřit oné cestě. Na co nám budou tři, čtyři solidní výsledky, které nebudou podloženy tréninkovou morálkou, dobrými výkony hráčů a zlepšenými týmovými výkony? T nás vždy časem doběhne. Jen nám zkreslí opravdový stav mužstva a zakryje nedostatky, které nám právě postupné kroky nabízí postřehnout.
Čtvrtý pilíř se nám stejně jako pilíř č. 3 nepovedl a nemůžeme ho hodnotit ani pozitivně ba ani dobře, snad
dostatečně. Jde o zapojování mladých hráčů do zápasů A mužstva. Jak to v jednu dobu vypadalo nadějně a pozitivně, tak to rychle skončilo. Mladí kluci z B týmu sice občas naskakují do zápasů z lavičky, v případně Ondry Moravce i do nějakého toho zápasu od začátku, ale ještě nejsou mentálně připraveni tyto zápasy dlouhodobě absolvovat, což nás trošku mrzí. Zvládnou je krátkodobě fyzicky i herně, ale mentálně je potřeba s kluky ještě hodně pracovat a připravit je na tenhle boj o místo v sestavě. Přece jen to jsou mladí kluci a potřebují trochu času a trošku jinou péči než staří matadoři. Mysleli jsme, společně s trenérem A mužstva, že jsme schopni jednoho, dva mladé hráče do prvního týmu natrvalo zapracovat, ale po těchto nedávných zkušenostech musíme tento bod odložit na jaro. V zimní přestávce bude přece jen více prostoru a času pro práci s mladými hráči a na trvalé zapracování kluků do herního systému našich mužstev. Zbytek podzimních zápasů A mužstva, pokud se nic zásadního nestane, tedy dohraje parta zkušených hráčů, kteří si tréninkovou morálkou uzurpovali zpět své místo v sestavě. A podzimní výsledky našeho A mužstva nám ukazují, že tato trenérova volba je správná. Každopádně naši mladí hráči své místo i v prvním týmu již mají a záleží pouze na nich, jestli se jim podaří ještě na podzim do zápasů našeho A týmu naskočit či ne.
A to je poslední, pátý námi definovaný pilíř před touto sezónou. Zaujmou mladé kluky natolik, aby se stali
nedílnou součástí našeho klubu a stali se právoplatnými členy dospělé kabiny. A tady musím říct, že se nám to
podařilo možná až nad očekávání. Ono to totiž pro neznalé není vůbec jednoduché se adaptovat v tak specifickém sportovním kolektivu jako je ten náš. Již dlouhou řádku let je náš klub provozován na vyloženě rodinné bázi. Hráči spolu tráví spoustu času nejen v kabině a na hřišti, ale i mimo něj při různých společenských nebo sportovních aktivitách. Vazby jsou dlouhodobě pevně nastaveny a vstup do téhle komunity cca. 20 hráčů a jejich rodinných příslušníků není vůbec jednoduchý. Nejsme tým, který se sejde pouze na trénink nebo zápas a půl hodiny po tréninku nebo zápase je kabina zase prázdná. Tady to žije, tepe a brebentí se i dlouho po. A tady se nám podařilo odvést kus dobré práce a za to bych chtěl poděkovat jak klukům přicházejících z dorostu, tak nepochybně i kabině A mužstva, která je v tomto ohledu na mladé hráče hodně hodně přísná, ale taky pozitivně naladěná a otevřená. Kluci začínají chápat, že fotbal, potažmo jakýkoliv jiný kolektivní sport není jen o samotném zápase, tréninku nebo výkonu, ale také o tom si chvíle strávené zápasem, tréninkem nebo pobytem ve sportovním areálu co nejvíc zpříjemnit a užít.
Myslím si, že starší kluci v kabině přijali kluky velmi dobře, a naopak mladí hráči, věkem ještě dorostenci to kvitují a snaží se naskočit na stejnou vlnu, jako zkušení hráči, kteří atmosféru v kabině vytváří.
Jen tak dále kluci, tohle funguje!!
J. Henkl