V sobotu naše áčko zajíždělo na svůj předposlední letošní zápas. Nejeli moc daleko.
V Olomouci u Entree doprava, na druhé světelné zase doprava a tam mezi domy mají
Hodolany stadion. No tak na něm jsme hráli. Kdo na zápas nevycestoval byl Radim Dvořák,
ten dostal po čtvrtečním hodně náročném tréninku teplotu, a tak ho musel ve středu hřiště
zastoupit Ondřej Moravec. Naopak na sraz dorazil naprosto v pořádku a fit Martin Auffahrt.
To se ale rychle změnilo, protože při rozcvičce mu stoupl na nohu náš nejhubenější hráč
Tomáš Režný a Martinovi zlomil malíček. Nechceme si ani představovat, co by se
s Martinovou nohou stalo, kdyby mu na ni například stoupnul Radim.
No a co zápas? Hele tady si klidně můžete přečíst to co jsem psal minulý rok. Zápas to byl
jako přes kopírák. Jediný rozdílový prvek byl Zdena Krajc. Náš bývalý hráč Zdena proti nám
pravidelně podává tragické výkony. Buď hraje fakt špatně, nebo to o poločase vzdá,
případně si dá vlastňák. Takového Zdenka my máme rádi. Bohužel, teď v neděli jako kdyby
mu na nás vůbec nezáleželo. Byl nejlepším hráčem domácích, to opravdu nechápeme, co
jsme mu jako udělali a určitě to nevidíme rádi.
Takže první poločas jsme začali dobře. Vytvořili jsme si převahu a celkem rychle dali gól.
V 9. minutě se levou nohou z vápna trefil po pěkné kombinační akci Ondřej Goldscheid. Za
deset minut se Ondra mohl radovat znova. Dal gól na 0:2, opět jsme pěkně zakombinovali a
před prázdnou bránu mu to nachystal František Henkl. Domácí gólman se do zakončení
Ondrovi sice trošku namotal, gólu však nezabránil. Takže to všechno vypadalo růžově a
krásně. Ale stejně jako minulý rok, přišel útlum a hra se vyrovnala. Do kabin se šlo za stavu
0:2 hlavně díky tomu, že kluci z Hodolan nebyli schopní své šance lépe dohrát.
Na začátku druhého poločasu jsme opět zvedli prapor a zlepšili výkon. Za zlepšenou hru
jsme byli odměněni gólem. Konkrétně Jakub Stloukal. Kuba si ve vápně soupeře našel při
standardní situaci míč a hlavou zakončoval. Jirka Zbořil jeho hlavičku vytáhl parádním
zákrokem, bohužel pro něj míč vyrazil před sebe, kde ho Kuba doběhl a z bezprostřední
blízkosti se nemýlil, 0:3. Tempo zápasu pak opadlo, my jsme vypadali, že už se nám nemůže
nic stát a domácí působili více méně smíření. V 68. minutě jsme pak mohli přidat čtvrtý gól,
Tomáš Režný ale netrefil prázdnou bránu. A tak jsme byli potrestáni. Domácí nakopli z levé
strany za naši obranu míč, tam si ho převzal David Dočkal a upaloval sám na naši bránu.
S trochou štěstí na dvakrát Patrika překonal a míč do sítě nakonec dostal, 1:3. Domácí pak
ucítili šanci a ožili. Nějakou vyloženou šanci si sice nevypracovali, ale měli spoustu
standardek a všechno to kopali přímo do vápna.
V 71. minutě pak sehráli parádní nacvičený roh. Ten pilovali určitě hodně dlouho. Mráček
Pavel ho kopl ve výšce půl metru nad zemí přímo na naši bránu. My i kluci v černém už se
chystali, že utíkat na druhou stranu hřiště. Jenže, co vypadalo jako naprosto jednoduchý míč,
tak jednoduchý míč nebyl. Na přední tyči ho náš obránce netrefil, balón tak na brankové čáře
trefil Paťase do kolene a odrazil se do sítě. Kluci z Hodolan se tak dostali na rozdíl pouze
jedné branky, 2:3. Jestli to do této doby byl v celku klidný a pohodový zápas, tak od tohoto
okamžiku se to změnilo v pořádnou srajdu. Do 90. minuty už se pak hrál fotbal jen málo.
Domácí pořád vykládali a stěžovali si, my jsme pořád vykládali a stěžovali si, rozhodčí
vykládal, naši fanoušci si stěžovali, Hodolanští fanoušci si stěžovali, trenéři si stěžovali i paní
u vstupného si stěžovala. Takže padly nějaké žluté kartičky, udála se určitě nejedna křivda a
padlo několik nadávek. Každopádně fotbal už to moc nebyl. V 93. minutě rozhodčí, kterého
už určitě musela bolet hlava, naposledy písknul do píšťalky a zápas ukončil. Zopakovalo se
tedy v podstatě to stejné, co se v Hodolanech dělo minulý rok. Důležité je, že si zase
odvážíme tři body.
Škoda, že z pohodového zápasu, který se pro nás vyvíjí moc dobře umíme vždycky udělat
takovou hatmatilku. Musíme být trpělivější a hru více kontrolovat i za rozhodnutého stavu.
Ještě bych zde chtěl udělat čestnou zmínku pro Fandu a jeho knírek. My víme, že je, jakože
listopad a bojuje se proti rakovině, ale náš klub je potřeba také reprezentovat a nějak
vypadat. A takhle to prostě nejde, to budeme všem akorát k smíchu. K čemu to je že
hubneme, aby nám dresy byly, když hráči pak do kabiny přijdou s něčím takovým 😀 .
Všem fanouškům děkujeme, atmosféra byla super, těšíme se na vás při našem posledním
zápase v Opatovicích.