V sobotu odehrálo naše A-mužstvo další domácí utkání a vy určitě čekáte další parádní
článek. Ale na zápase nebylo nic parádní a ani v článku nebude nic parádního. Byla to čistá
hrůza, plná menších či větších katastrof. Nedařilo se nám nic, a to co se normálně nedaří se
nám nedařilo dvakrát tolik.
I když měl Slavonín před zápasem pouze dva body, tak jsme věděli, že nehrají špatný fotbal. Nám se navíc historicky proti nim příliš nevede, ani ne tak výsledkově jako herně. Není to náš nejoblíbenější soupeř. Tentokrát jsme to chtěli zlomit. Jediné ale, co se zlomilo byla iluze o dobrém fotbalu. Nevím, jestli jsem to už psal, ale byla to katastrofa.
Slavonín byl prvních 70. minut ve všech ohledech lepší. Hostující hráči byli hladovější, pohyblivějším a fotbalovější. My se naprosto nechytali. I když zápas nenabídl mnoho šancí ani na jedné straně, tak bylo jasně vidět, kdo tahá za slabší konec. Naši hráči vypadali jako kdyby si oblékli levou kopačku na pravou nohu a pravou na levou špunty nahoru. Byl to smutný pohled na trápící se jedince. Hosté šli do zaslouženého vedení ve 23. minutě. Po pěkné kombinační akci se hlavou z malého vápna prosadil David Heil. Tomu se většinou smějeme, že moc nehraje, ale hlavně povídá. No, tak tentokrát nás vyučoval z fotbalu. Ve 29. minutě nám vstřelil druhý gól z penalty a my už tak prohrávali 2:0. Do konce poločasu jsme si vypracovali dvě dobré příležitosti, ale i tak to bylo žalostně málo. Nejprve z trestného kopu pěkně zakončil Tomáš Režný. Jeho střelu ale parádním zákrokem hostující borec vyrazil. Na konci poločasu jsem se dostali k sérii trestných kopů a rohu. Největší šanci z tohoto, jakože tlaku měl Jakub Stloukal, ten z pokutového kopu pohotově nohou zakončoval pod břevno, Slavonínský borec v bráně i Kubův pokus na poslední chvíli vyrazil.
Do kabin jsme tak šli za stavu 0:2. Jestli to vypadlo, že se naše mužstvo začalo na konci prvního poločasu zvedat, tak začátek druhého přišla opět facka od reality. Zase to byla tragédie.
V 54. minutě za Michala Nguyena naskočil do hry Tomáš Hloušek. V 60. jsme pak střídali
podruhé a místo Matěje Krbečka se na hřiště podíval Michal Korec. Oba střídající hráči naši hru oživili. Neměli jsme už co ztratit a změnili rozestavení na tři obránce. Hosté se zatáhli, soustředili se na obranu a pokoušeli se vyrážet do protiútoků. Důležitý moment přišel v 77. minutě. Hostující vystřídali Davida Heila a hra se jim docela rozpadla. Naše mužstvo vypadalo, že je na tom fyzicky lépe, asi i díky tomu že do té doby příliš neběhali. I tak to vyústilo v náš tlak, ze kterého se nám podařilo vyrovnat. Nejprve v 85. minutě se po standardní situaci dostal k prudkému přízemnímu balonu Ondra Goldscheid a protečoval ho do brány, 1:2. Vyrovnávající gól jsme vstřelili o čtyři minuty později. Radim Dvořák nakopl do vápna míč, který propadl až k Františkovy Henklovi, který z úhlu přehodil brankaře. Lobík už jsem tu dlouho neměli. Na konci zápasu jsme měli i další příležitosti. Kdyby se hrálo o deset minut déle, tak je možné že skóre otočíme, ale fér by to určitě nebylo. I tak je z takovéhoto zápasu bod pro nás zlatý. Pro hosty je to určitě v tomto případě ztráta dvou bodů.
Ještě že už je sobota za námi, bylo to zlé a ošklivé. Náš nejhorší výkon za hooodně dlouhou
dobou. Jediné plus je, že i když jsme hráli úplnou tužku, tak se nám podařilo získat alespoň
bod a protáhnout tak domácí neporazitelnost. Jestli jsou tady nějací masochisti, co se rádi
týrají, tak si můžete nasypat sůl do očí anebo si na našem webu pustit záznam zápasu.
Všem našim fanouškům se omlouváme a děkujeme, že přišli. Snad přijdou i příště.