Ahoj, takže v sobotu naše A-mužstvo odehrálo letošní předposlední domácí zápas.
Na náš stadion zavítali kluci z nedalekých Chvalkovic. SK Chvalkovice opustili před sezonou nějací hráči, sestava se jim tak oproti minulému ročníku obměnila. I přes tyto absence mají stále kvalitní tým, který se poráží jen velmi těžko. O tom vypovídalo i jejich umístění v tabulce.
Před zápasem byli na třetím místě, se ztrátou tří bodu na naše mužstvo. Poslední vzájemné zápasy mluví spíše v náš prospěch. Když teda nepočítáme každoroční letní turnaj ve Chvalkovicích, kde to většinou domácím pustíme. Je to způsobeno do značné míry tím, že někteří naši hráči to vypustí tak, že na turnaj ani nedorazí. Ale to je jiný příběh. No, každopádně, z posledních dvou návštěv si Chvalkovice odvezli celkem nula bodů. V této pěkné tradici jsme tak chtěli pokračovat i tentokrát.
Před zápasem na stadionu nepanovaly příliš fotbalové podmínky. V týdnu převážně pršelo a déšť pokračoval s krátkými pauzami i v sobotu. Hrací plocha, tak byla podmáčená a nějakému pěknému kombinačnímu fotbalu moc nenahrávala. Smutnější pohled však byl na naši tribunu, kde ještě pět minut před zápasem, seděl s kamerou úplně osamocený Pan Polcer. Naštěstí nejvěrnější fanoušci nakonec přišli, hráči si dali sáčky do bot a mohlo se začít hrát.
V úvodu utkání jsme byli více na balonu a snažili se i přes komplikované podmínky co nejvíce hrát po zemi.
K nějaké šanci jsme se ale neprokombinovali. Do šance se nedařilo dostat ani hostům. Zápas tedy plynul převážně kolem půlícího kruhu. Na první zakončení v zápase se tak čekalo až do patnácté minuty. Na svědomí ho měl František Henkl. Ten dostal křižný balón od Ondry Goldscheida na pravou stranu hřiště. Ve vápně soupeře si zasekl obránce a vystřelil svojí nohou na opírání. Střela to byla zoufalá a brankař s ní neměl nejmenší problémy (zoufalých střel levou nohou bylo v našem podání v zápase více). O dvě minuty později měli hosté také svoji první šanci. Bohužel pro nás z ní hned padl gól. Řekl bych, nedáš, dostaneš. Ale Fandova střela šanci na gól neměla. Z pravé strany do našeho vápna zavezl míč Toman Radim. Balón se mu zapíchl v kaluži, takže kolem něj chvilku šavloval nohama, nakonec ale vyslal po zemi prudký centr na naši bránu.
Patrik Axman se do balonu obětavě položil (obětavě, protože se musel potopit do vody), naneštěstí měl vodu v očích a míč vyrazil přímo na hostujícího Mareka Ondrejku. Ten z malého vápna trefil prázdnou bránu bezpečně pod břevno. Chvalkovice se ujali vedení 0:1.
Borcům v zeleném vydrželo vedení do 36. minuty. Vyrovnat se nám podařilo z podobné akce, se kterou slavili úspěch i hosté. Z pravé strany poslal po zemi prudký centr do vápna Matěj Krbeček, tam se od hostujícího Romana Pence odrazil na volného Martina Auffahrt.
No a Auffik má levou nohu stejně kvalitní jako nohu pravou. Takže když mu míč šel na levačku, tak nad ničím nepřemýšlel a narval to nártem k protější tyči za háčky, 1:1. To bylo do poločasu vše podstatné, hráči se tak mohli jít sušit do kabiny.
Ve druhém poločase se obrázek hry nezměnil. Hosté stále vsázeli na dlouhé nákopy a sbírání druhých balonu. Vzhledem k výškové převaze na jejich straně, jsme se my radši snažili hrát po zemi. To bylo s přibývajícími minutami kvůli zhoršujícímu se podkladu čím dál složitější.
V 54. minutě se nám podařila rychlá kombinace na středu hřiště, na jejímž konci už to vypadalo, že půjde Ondra sám na bránu. Přijel ale Tomáš Pospíšil na vodních lyžích a Ondru poslal pod hladinu. Za tento zákrok obdržel, takovou trošku tmavší žlutou. Ta bude později ještě důležitá.
Do vedení jsme mohli jít v 58. minutě. No i když mohli? Radím Dvořák vyslal pěknou přihrávkou Matěje samotného na bránu soupeře. Ten už není úplně nejrychlejší, takže ho stihl hostující obránce v klidu doběhnout. Matěj tak šel do kličky a pro mnohé si nepochopitelně nachystal míč na levou nohu. No a pokud jsem říkal, že v tomto zápase bylo více tragických pokusů levou nohou, tak tohle byl jeden z nich. V kabině jsme si říkali, že je mokrý terén a máme zkoušet hodně střílet. Brankaři to může na vodě sklouznout do brány.
Matěj to tedy vyzkoušel, bohužel jeho „parádní“ střela levačkou se setkala pouze s posměchem, spoluhráčů, protihráčů, fanoušků i psi v okolí začali štěkat.
V 65. minutě pak přišla velká fotbalová paráda. Hosté opět nakopli dlouhý balón, který se odrazil k volnému Tomáši Kazárovi. Ten to zkusil ze čtyřiceti metrů a trefil to levačkou parádně pod naše břevno. Byli jsme nasraní, že nám dal gól, ale trefil to fakt pěkně. Takto vypadá, když umí někdo kopat levou nohou. Trefil by to takto ale i pravou? Vsadili bychom Karela Krätschmera na to, že ne.
Podařilo se nám opět rychle vyrovnat. Již v 72. minutě byl stav znovu nerozhodný. Po pěkné kombinační akci, poslal Ondra z levé strany přesný centr na penaltě stojícího Fandu. Centr byl tak přesný, že František nemusel ani skákat, trefil to hlavou parádně na vzdálenější tyč. Nejen že bylo vyrovnáno, ale našli jsme i nového hlavičkáře. Protože poslední dobou to začalo vypadat, že góly hlavou u nás umí dávat jen Víťa Koplík, který je naneštěstí teď zraněný. Takže příště Fandovi balon do vápna už jen na hlavu.
V 78. minutě naskočil do hry Tomáš Hloušek, který nahradil Matěje Krbečka. Hra se pak přelévala z jedné strany na druhou, Chvalkovice si vypracovali několik standardních situací kolem našeho vápna. V těch ale kraloval náš brankař Patrik Axman a všechny je bezpečně vyboxovával daleko od naší brány.
Šest minut před koncem jsme zase pěkně zakombinovali na levé stráně hřiště. Ondra poslal balon po zemi do vápna, tam se pro nás šťastně odrazil opět od hostujícího Romana Pence k Mírovi Sekelovi. Míra situaci neměl vůbec lehkou, stál zády k bráně a míč měl dále od sebe. Dokázal se ale perfektně zorientovat, “zpřítomnil se“ (Hráďa by měl radost) a z otočky trefil přesně k levé tyči soupeřovi branky. Všech dvacet jedna našich fanoušků tak mohlo propuknout v jásot. V 84. minutě jsme poprvé v utkání vedli 3:2.
Kluci v zelenočerných dresech po obdržené brance hru ještě více zjednodušili a kopali dlouhé balóny k nám do vápna. Naše obrana fungovala dobře a do žádné velké příležitosti jsme Chvalkovice již nepustili. Za zmínku stojí pouze situace v 90. minutě. Pamatujete, jak jsem vám říkal, že žlutá karta pro hostujícího Tomáše Pospíšila bude důležitá? No tak chviličku před koncem utkání dostal za protesty druhou žlutou a šel tak o něco dříve do kabin. Na ostatní nemusel ale dlouho čekat, protože krátce po jeho odchodu pískl rozhodčí
konec zápasu s finálním skoré 3:2.
V náročném zápase jsme ukázali bojovnost a týmovou sílu. Dvakrát jsme museli dotahovat nepříznivý výsledek v obtížných podmínkách proti silnému soupeři a dvakrát se nám to podařilo. Nakonec jsme vybojovat všechny tři body. Pro Chvalkovice má prohra ještě hořčejší pachuť, protože během zápasu přišli o dva své důležité hráče. O vykartovaného Tomáše Pospíšila a zraněného Romana Hubíka. To zranění nás mrzí. Body jsou však na
správné straně.
Všem našim pár fanouškům, kteří se přišli na zápas podívat, moc děkujeme.
FK Hlubočky – SK Chválkovice 3:2 (1:1)
PATRIK AXMAN
MARTIN AUFFAHRT – JAKUB STLOUKAL – MIROSLAV SEKELA – MICHAL KOUPIL
MICHAEL KOREC – RADIM DVOŘÁK
TOMÁŠ REŽNÝ – GOLDSCHEID ONDŘEJ (c) – FRANTIŠEK HENKL
MATĚJ KRBEČEK
STŘÍDAČKA: GRAUER JIŘÍ, TOMÁŠ HLOUŠEK, KAREL KRÄTSCHMER, ONDŘEJ
MORAVEC, LUKÁŠ VYSTRČIL
