Tento víkend změřil náš A-tým síly na domácí půdě proti FC Želatovice B.
Béčko Želatovic se v minulém ročníku prezentovalo pěkným, rychlým kombinačním fotbalem.
Hlavně v našem posledním vzájemném utkání na našem stadionu nám dost zatápěli. Sice
jsme vyhráli 3:1, ale byla to výhra s odřenýma ušima. V sobotu jsme tak chtěli znovu získat
tři body, ale pokud možno předvést i lepší fotbal. Hráči věděli, že je nečeká nic lehkého a
přípravu na zápas vzali poctivě. Vše rozjel kvalitně odvedenou prací v kabině Ondra
Goldscheid, ten sice neumí trefit balon na kuželku, ale dobré banány v Peny vybrat umí.
Poděkování patří také našemu masérovi Jirkovi Frýdkovi, ten kluky začal mastit už od rána
a jeho práce pak byla na hřišti vidět.
Po strašně dlouhé době byl náš A-tým téměř kompletní. Na soupisku se po čtyřech zápasech
vrátil Ondra. Stále postrádáme Marka Goldscheida, ale ten čeká, až mu Ježíšek naježí nové
kopačky, takže nastoupí asi až někdy na jaře. Poslední naší absencí je Pavel Jahoda, ten
začal po dvaceti letech pracovat a hned se to podepsalo na jeho zdraví. Co se také mohlo
negativně podepsat na zdraví hráčů, bylo počasí. Série horkých dnů nekončí. Takže i tento
zápas se hrál za úmorného horka. Protože se začínalo už ve 14 hodin, tak měl smůlu i jinak
vysmátý ve stínu se schovávající Martin Auffahrt. Slunci se nešlo schovat.
Začátek zápasu patřil hostům. Dobře drželi míč a napadali naše hráče. Takže i když jsme
balón získali, velmi rychle jsme jim ho zase vrátili zpět. Přestože jsme si na začátku zápasu
moc s balónem nezahráli, tak se nám ho podařilo přečkat bez větších problému. Kluci
z Želatovic příliš nebezpeční nebyli. Naši hráči se dobře přesouvali a Želatovice jsme do
šance nepustili. Postupně se obraz hry vyrovnal. V 16. minutě jsme si vypracovali první
šanci. Byla to první šance celého zápasu a také to byl hned první gól. Fanda zakombinoval
na levé straně s Michalem Koupilem, potáhl míč k vápnu soupeře a poslal prudký přízemní
centr. Ten prošel celým vápnem. Na zadní tyči si ho našel Tomáš Režný, který akci ještě
vyšperkoval a nabídl gól Víťovi Koplíkovi. Na Víťu sice smutně koukal brácha v šedém dresu,
ale i tak bezcitně zavěsil.
Doufám, že si všichni všimli, že jsem vyjmenoval u této akce, co nejvíce hráčů šlo. Tak ne,
že zase budu poslouchat, že někoho vynechávám. Samozřejmě je to hlavně zásluha trenéra,
který hráče vůbec na hřiště poslal. A také zásluha maminek, že ty hráče vůbec porodili. Tak
teď už jsou to snad všichni.
Hosty inkasovaný gól dost rozhodil a naše mužstvo převzalo iniciativu. Ve 26. minutě se
znovu na stadionu křičelo gól. Aufikovi na polovině hřiště sklepl míč Gájin. Aufík koukal, jak
mu Fanda nabíhá, křikl na něj „Fandooo“ a z první poslal míč za obranu. Fanda se díval a
nechápal kam míč letí, protože na něho to určitě nebylo. Naštěstí v náběhu byl i Rejža, který
počítal s tím, že se Aufik ukopne. V klidečku si k balonu doběhl a s přehledem přehodil
vyběhnutého brankaře hostů, 2:0. Ve 29. minutě se do první šance dostali i hosté. Z pravé
strany přišel centr do našeho vápna. Tam nejvýše vyskočil Matěj Dvořák, jeho hlava naštěstí
mířila hodně nad naši bránu. Pak jsem zase zahrozili my. Aufik se dostal k propadenému
balónu, zatáhl ho až do vápna soupeře a tam to zkusil na přední tyč. Dvořák v hostující
bráně, ale střelu nohou vyrazil. Škoda, že neměl Aufik komu nahrát, určitě by to udělal.
Želátky se k velkým šancím příliš nedostávali, a tak to zkusil ve 35. minutě z dvaceti metrů
střelou opět hostující Dvořák, ale jeho střela mířila na stejné místo, jako když hlavičkoval. Ve
39. minutě, si přeci jen hosté gólovou vypracovali. Na křižný míč si za naši obranu naběhl
Pavel Němec, ale kolem vybíhajícího Patrika Axmana bránu netrefil. Jak se říká, nedáš,
dostaneš. To se i tentokrát potvrdilo. Opět u toho byl Aufik, narazil si na půlce hřiště
s Gájinem míč a postupoval po pravé stráně sám na brankaře. Škoda že Aufikovi nabíhali
hned tři spoluhráči. Nevěděl, kterého si vybrat. Jinak by určitě nahrával. Zvolil tedy možnost
zakončení a trefil brankaře zase do nohy. Naštěstí se míč odrazil zpět k němu. Teď poznal,
že už by to bylo docela trapné nenahrát. Na penaltě na něj smutně koukal Matěj a už po
druhé volal „Aufi nahrej“. Aufik mu tedy balón nahrál. Že by ale Matěj mohl dát gól? To se
moc nelíbilo Michalovi Nguyenovi. Do nahrávky se tedy hodil skluzem a míč před Matějem
ukopl (Michal hraje za domácí). Michalovi vypíchnutí trefilo do paty Henkla JR., který jistil
zadní tyč. Balón se nakonec odrazil k volnému Matějovi a ten levou nohou propálil všechny
před sebou 3:0. Matěj všem, kteří se snažili jeho gól sabotovat, odpouští. Před poločasovým
hvizdem se již nic nestalo a do kabiny jsme tak šli s pohodlným náskokem tří gólů.
Úvod druhé půl jsme zvládli lépe než úvod první. Navázali jsme na výkon z konce poločasu a
již v 50. minutě jsme mohli vést o čtyři branky. Víta si naběhl do malého vápna na přihrávku
po zemi. Bohužel ta ho trefila do paty, a tak z 5 metrů nezakončil. Nevadí, o nějaký čas
později si spravil chuť. Další velkou šanci jsme měli v 58. minutě. Rozjeli jsme rychlou akci
po pravé straně. Aufik hledal pod sebou ve vápně Michala Nguyena, tak míč chytře pustil na
Rejžu, který byl v lepší pozici na hranici velkého vápna. Rejža to z první napálil na bránu,
jeho střelu hostující brankař vyrazil na roh. V 60. minutě jsme poprvé v zápase střídali, za
Michala Nguyena do hry naskočil Michal Korec.
Jak jsem říkal, že si Víta spravil chuť. Tak to přišlo v 63. minutě. Víťa dostal přihrávku po
zemi na nohu metr od prázdné brány soupeře a chladnokrevně nekompromisně zavěsil.
Vstřelil tak svou druhou branku v zápase. Želatovice jsou jeho oblíbeným soupeřem, dává
jím za nás nejvíce gólů. Chudák Koplík na druhé straně barikády. V 68. minutě mohl mít Víta
hattrick. Ve vápně se dostal ke střele, ale nejspíše i kvůli dobrým rodinným vztahům trefil
pouze boční síť. V 74. minutě vstřelili hosté z první své šance ve druhém poločase gól.
Borce v šedém drese se po naší nepřesné přihrávce dostal k balónu a z hranice velkého
vápna přehazoval Paťase. Ten míč lehce tečoval. I tak nejspíše balón mířil do prázdné
brány. Naštěstí pro nás tam nasprintoval hostující Maximilián, který na čáře balón do brány
nakopl. Maximilián byl v offside a gól neplatil. Max tak nechal vzpomenout na Zdenu Tomka.
V 78. minutě jsme podruhé střídali. Jednalo se o dvojnásobné střídání. Hřiště opustil Víta
Koplík. Vítu čeká příští týden operace nohy. Budeme mu tedy držet palce, ať mu to dobře
dopadne a nám budeme držet palce, ať nechybí moc dlouho. Aktuálně má totiž střeleckou
formu. Místo něj naskočil do hřiště Ondra. Druhým střídajícím pak byl Tomáš Hloušek, ten
nahradil vyčerpaného Radima Dvořáka.
V tu dobu bylo už o zápase rozhodnuto a spíše se jen dohrávalo. Když už to vypadalo, že se
nic extra nestane, tak padli dva góly. Nejprve jsme se trefili my. V 84. minutě zatáhl míč
Ondra, nachystal si ho na pravačku a z 22. metru napálil tyč hostující brány. Ondra sice gól
nedal, ale připsal si chytrou asistenci, protože balón se odrazil na Tomáše Hlouška, který ho
šajtlý uklidil za háčky. Hloušis si tak připisuje první letošní gól v A-týmu a my se těšíme na to,
až ho zaplatí. O minutu později hosté snížili na konečných 5:1. Po pravé straně sehráli
pěknou rychlou akci, na jejímž konci byl Němec Pavel, který se trefil od tyče.
Těžký zápas proti kvalitnímu soupeři jsme na domácí půdě zvládli. Sice nás trošku trápil
slabý začátek, ze kterého nám pomohl dostat se až první gól. Ve zbytku zápasu jsme pak
byli lepším týmem, vypracovali jsme si několik dobrých brankových příležitostí a jen díky naší
nešikovnosti a hostujícímu brankaři je konečné skoré pouze 5:1.
Děkujeme všem fanouškům, kteří se přišli podívat, a těšíme se na vás příští týden.
