V neděli náš tým zajížděl do Želatovic odehrát svůj mistrovský zápas proti místnímu B-týmu.
Jak jistě víte, u nás v týmu hraje Víta Koplík a v Želatovicích zase Koplík Vojtěch. Oba týmy
tedy mají vlastního Koplíka. Zatím co ten náš hraje za pravdu a lásku, ten druhý se přidal na
zlou stranu. V minulých letech se více dařilo tomu našemu a Želatovické béčko s temným
Koplíkem v sestavě jsme poráželi.
Něco takového jsme měli v plánu i tentokrát. Bohužel na zápas jsem se nedostavili v top
kondici. Chyběli nám oba bratranci Goldscheidové. Ondra je zraněný dlouhodobě a Marek je
zraněný pravidelně. Na soupisce se neobjevil ani Míra Sekala, kterého přepadl v týdnu před
zápasem bacil. Do zápasu nemohl od začátku naskočit ani Radim Dvořák, který měl oslavu
na druhé straně ČR a nestíhal přijet na start. Naše vedení mu odmítlo proplatit let, tak musel
autem po dálnici. Naopak do zápasu se zraněním naskočila trojice Pavel Jahoda, Martin
Auffahrt a Tomáš Režný. To byl docela dlouhý odstavec o našich absencích že.
Samotný zápas se rozjel celkem rychle už ve 2. minutě mohl dát Víťa gól. Koplík jr. si počínal
na stoperu laxně, Víťa ho zkušeně odstavil od balonů a upaloval sám na bránu. Bohužel
domácí s takovým scénářem počítali a na hřišti připravili past v podobě drnu. Víta tak po
cestě k bráně zakopnul a upadl. Věříme tomu, že to bylo od domácích záměrně připravené.
A jak se říká, když spadneš a nedáš gól, tak gól dostaneš. A my ho dostali ve čtvrté minutě.
Po pravé straně, z pohledu domácích, nám utekl Němec Pavel. Ve vápně našel Kurfürsta
Martina, který předskočil naše obránce i brankaře a zavěsil na 1:0. Nebyl to zrovna ideální
začátek. On ani ten zbytek zápasu nebyl ideální. Ve 30. minutě dostal Víťa druhou šanci. Po
krásném míči od Rejži běžel opět sám na golmana. Tentokrát nezakopl, ale jeho zakončení
domácí borec vyrazil. První poločas se pak dohrával spíše v prostřed hřiště. I když domácí
byli jednoznačně aktivnější, tak to bylo bez větších šancí na obou stranách.
Do druhého poločasu už nepustilo zranění Pavla Jahodu a místo něho na druhých čtyřicet
pět minut naskočil Radim Dvořák.
Druhý poločas byl z naší strany ještě horší. Dá se říct, že jsem většinu času obstojně bránili,
ale do předu jsme byli naprosto jaloví a za celou druhou půlku jsme snad ani nevystřelili.
Z naší strany není moc o čem psát. Jedině jen to, že i Rejža musel v 56. minutě střídat kvůli
zranění. Kluci v šedém byli lepší a v 73. minutě přidali druhý gól. Čtvrtníček Tomáš napřáhl
k tvrdé střele z poza vápna. Patrik Axman předvedl parádní zákrok a střelu vyrazil. Bohužel,
naši hráči asi přemýšleli o tom, co budou dělat po zápase anebo, že si měli vzít na pondělí
dovolenou, protože u dorážky totálně zaspali a Viktor Král, tak v klídečku nikým neatakovaný
dorazil do brány.
Zápas jsme tak zaslouženě prohráli. Soupeř byl lepší a jen díky tomu, že Patas zachytal není
rozdíl větší. Tento krát tak láska a pravda nezvítězila. Hold život není pohádka a z vítězství
se poprvé nad bráchou raduje Koplík Vojtěch. Věříme, že to bylo naposledy a příště zase
body skončí na správné straně.