V dalším domácím utkání jarní časti soutěže proti týmu Mostkovic se nám podařilo navázat na předchozí domácí utkání s Určicemi jen částečně a to k zisku bodů bohužel nestačilo.
Za krásného svátečního dopoledne na výborně připraveném hřišti jsme chtěli zopakovat předchozí kvalitní domácí výkon a také co nejdříve dát zapomenout na tvrdé setkání s realitou v Ustí. Bohužel zůstalo jen u přání. Zápasu dvou rozdílných poločasů by asi dle ohlasů po utkání lépe slušela remíza, na druhou stranu za naprosto laxní přístup našeho týmu ve druhém poločase jsme byly zaslouženě potrestáni a teď můžeme jen spekulovat, proč tomu tak bylo a my zůstali bez bodů.
Přitom za první poločas kluci zaslouží pochvalu. Dařilo se nám díky dobrému výkonu v defenzivě, včasnému dostupování a vyhraným soubojům držet soupeře v bezpečné vzdálenosti od naší branky a naopak díky kvalitě našich hráčů si v útočné fázi vytvářet nebezpečné, neřkuli přímo ložené brankové příležitosti. A že jich bylo. Ovšem to, jak s nimi v rozhodujícich okamžicích nakládáme, nás sráží do pozice týmu, který je pevně přikovaný na dně tabulky se suveréně nejmenším počtem vstřelených branek. Poločasové vedení 1:0 totiž ani zdaleka nevypovídalo nic o tom, co bylo v úvodním dějství na hřišti k vidění. Každopádně gól do šatny po naší několikáté krásné akci v poslední minutě prvního poločasu nás naplňoval optimismem a nadějí, že pokud celkem kvalitní a bojovný výkon našeho týmu udržíme i ve druhém poločase, mohli bychom se na konci zápasu radovat ze zisku, pro náš tým tolik důležitých, tří bodů.
Nebylo tomu tak!
Vstup do druhého poločasu se nám od prvního hvizdu rozhodčího vůbec nevydařil a na hřiště přišel z naší kabiny, i přes zcela konkrétní poločasové varování, úplně jiný tým. Laxní, lehkovážny, bez nápadu, bez myšlenky, bez organizace, kupící jednu dětinskou chybu za druhou. Jakoby nevěřil ve vlastní schopnosti a byl už dopředu odsouzený k porážce. To, co poté následovalo na hřišti, bylo jen logickým vyústěním našeho rozpoložení a obrazu hry ve druhém poločase. Soupeř, zřejmě i po důrazném pohovoru trenéra v kabině, ihned převzal otěže zápasu pevně do svých rukou a na hřišti celý druhý poločas jasně dominoval.
Během uvodních 20 minut druhého poločasu už na našich krásných a legendárních hodinách visel stav utkání 1:2 a soupeř dál vytrvale větral zleva, zprava nebo ze středu naši obranu a spřádal plány, jak ještě více ztrestat naši chaotickou hru ve druhé půli. Ale i přes tento nepříznivý vývoj utkání tu záblesky naděje stále byly. Sice nepravidelně, ale několikrát se nám podařilo nebezpečně ohrozit soupeřovu branku. Měli jsme možnosti skórovat, měli jsme možnost zdramatizovat vývoj utkání, měli ….., ale jak píšeme výše, naše řešení situací v posledních 30-ti metrech na obou stranách hřiště, které v drtivé většině rozhoduje o osudu utkání, odpovídá našemu postavení v tabulce. Je bídné, ne-li prachbídné.
Soupeř si pak utkání už zkušeně pohlídal a do žádného drtivého tlaku v závěru utkání nás vůbec nepouštěl.
Velka škoda dnešních promarněných bodů v dobře rozehrátém utkání, obzvláště v situaci, v jaké jsme my, kdy se k záchraně v soutěži každý bod počítá dvojnásob. S prvnim polčasem jsme mohli být až na malé vyjimky určitě spokojeni, výkonem ve druhém poločase jsme však zase naši snahu a vše okolo pošlapali a zahodili do kopru. Pokud chceme pomýšlet na záchranu v soutěži, a to jednoznačně chceme, tak nám nestačí hrát poločas nebo 60 minut, to je prostě málo a soupeři nás za tento přístup budou nemilosrdně trestat.
Chtěl bych i přes prohru v tomto nepovedeném utkání vyzvednout výkon našeho stopera Marka Goldscheida alias Meka, který se po celý zápas prezentoval výborným výkonem a opět všem potvrdil, že pokud je zdravý patří k tahounům našeho týmu. Jen tak dále pane Marku.
Ovšem naším jednoznačně nejlepším hráčem byl ten dvanáctý. Ne na hřišti, ale na tribuně. Výkon našeho nově se rodícího kotle „young fans“ byl po celé utkání vynikající a kompletně celý náš tým mu za tuto podporu moc a moc děkuje. Už teď se opravdu velmi netrpělivě těšime na to, až k nám za 14 dní, v sobotu 18.4. odpoledne zavítá legenda mezi legendami fanouškovských kotlů –
„Ultras fans Hodolan“, kteří budou opět chtít, ostatně tak jako vždy, vytvořit pro svůj hodolanský tým domácí prostředí i u nás v Hlubočkách. Těšíme se na tento jiskřivý, ale férový souboj jak na hřišti, tak i na našich tribunách.
Před tímto utkáním ale náš tým ještě zajíždí na horkou půdu vedoucího týmu tabulky do Radslavic, kde se budeme snažit překvapit premianta naší skupiny, nachytat ho na švestkách a tím mu lehce znepříjemnit cestu za letošním prémiovým titulem v I.A třídě skupiny „B“. Utkání se odehraje na hřišti v Radslavicích v neděli 12.4. od 15:30 hod. Tak nám držte pěsti.
Autobus tentokráte vypraven nebude.
Trenér: Jiří Henkl
