Nedělní zápas A-týmu ve Slavoníně

V 50. lech žil jeden pán. Jmenoval se Adi Dassler. Někomu to něco řekne a někomu ne. Důležité je, že ten pán se trošku doma nudil a ve volném čase dělal boty. Udělal si na to živnost a založil firmu Adidas. Tam si pár let šolíchali různé sportovní oblečení a pak v roce 1983 značka Adidas uvedla na trh kopačky Copa Mundial. V těchhle kopačkách hrají fotbalisté (většinou starší hráči) do dnes. Je prostě potřeba do nich dorůst a vyzrát, jak by řekl Heny.

V roce 2014 nastoupila do výrobní pobočky v Herzogenaurach Karen Parkin. No a ta letos vymyslela euro kolekci těchto kopaček. Pak je doufejme né nějaké děti v Číně spíchly a kopačky se začaly prodávat. Teď si říkáte co to ku.. . Ale nebojte v našem příběhu hrají tyhle kopačky důležitou roli.

No, takže v neděli jsme hráli ve Slavoníně, proti domácím FK Slavonín. To není vůbec náš oblíbený soupeř. Ale jako vůbec. Navíc kluci od Olomouce teď posílili a poslední dobou předvádí slušný fotbal, se kterým sbírají body. U nich je hřiště malé a fanoušci hlasití. Těžko se nám tam vyhrává. Takže jsme věděli, že nás nečeká vůbec nic jednoduchého.

Před zápasem panoval v týmu optimismus, protože se nám do sestavy vrátili zranění hráči Víta Koplík, Michal Korec a po červené pouze František Henkl. Zápas začal a fotbal to moc nebyl. Na hřišti panovala nervozita. Obě družstva se více méně spokojila s dlouhými nákopy. K vidění bylo spousta soubojů, faulů a polehávání. Ke slyšení bylo hodně nadávání, pokřikování a popichování, jak na hřišti, tak na tribuně.

Co k vidění určitě nebylo, to jsou fotbalové momenty. My ani Slavonín jsme se nebyli schopní dostat se do nějaké kloudné šance. Hrálo se převážně na půli hřiště a když už to vypadalo, že se nějaký tým k šanci prokouše, tak situaci špatně řešil. Tak se hrálo celý první poločas. Jestli za tohle fandové zaplatili 30 Kč, tak je to moc.

O poločase v kabině jsme trošku přeskupili řady, hráče posunuli po směru hodinových ručiček a řekli si, že jestli chceme uspět, tak musíme začít hrát náš fotbal a né to pořád jen kopat.

Teď se vraťme 14 dní zpět. Tomáš Režný se na tréninku dozví, že Adidas začal prodávat bílé Munidiali. Od svého zkušeného spoluhráče Jiřího Henkla už delší dobu poslouchá, že to jsou fakt parádní kopačky. Tom si koupi rozmýšlí, dává si na čas. „Jsou fakt pěkné. Ale jsou drahé. Jsou bílé. Jak dlouho mi vydrží? Je to limitovaná edice. Kopačky ještě mám.“ Nakonec si je koupil a o poločase obul. Pak se na hřišti začaly dít věci.

Vstup do druhého poločasu nám vyšel na jedničku. Tomovi kopačky zavezly balon do vápna soupeře a tam našli přesnou přihrávkou Františka Henkla. Ten dvakrát o balón opacknul, jednou kopnul do země, ale nakonec zrakem skončil míč ve 47. minutě v síti. Po vedení 0:1 se náš tým uklidnil a začali jsme konečně hrát trošku fotbal.

Pravda je, že soupeř mohl hned v 51. minutě vyrovnat. Domácí předvedli pěknou kombinační akci a na jejím konci utíkal sám na naši bránu Baďura Jakub. Naši hráči přestali hrát a reklamovali offside. Patrik Axman naštěstí hrát nepřestal. Šanci vychytal a svůj tým podržel. Hra se pak více odehrávala na polovině Slavonína, ten hru více otevřel a nám se tak naskytlo více příležitostí k zakončení.

V 68. minutě, kopačky Munidiali dovedly Toma k přetaženému centru. Nahráli pod sebe na úplně volného Martina Auffartha a ten z hranice malého vápna trefil prázdnou bránu s přehledem. S přehledem to bylo, protože mu šel míč na nohu. Kdyby měl zakončovat hlavou, tak všichni víme, jak by to skončilo.

O čtyři minuty později jsme přidali další gól a zlomili tak odpor soupeře. Aufik vybojoval balón na polovině soupeře, poslal míč na nabíhajícího Henkla juniora. Franta doběhl s míčem až do vápna, naznačil střelu, obránce poslal na párek a kolem brankaře zavěsil, 0:3. O výsledku zápasu už bylo více méně rozhodnuto, domácí nevypadali, že by se zmohli na nějaký zvrat. Na hřišti to zase začalo připomínat první poločas. Rozhodčí se nechtěl trápit, a tak přesně v 90. minutě pískl do píšťalky a zápas ukončil.

I když jsme si na hřišti řekli a udělali spoustu věcí… Tak po zápase jsme si všichni podali ruku. Teda všichni až na jednoho hráče z týmu domácích. Hádejte koho (Tipy můžete psát do komentářů, kdo uhodne může přijít zadarmo na náš příští zápas). No ale ten už jiný nebude.

Jinak Tomovy kopačky mají dvě asistence. Já vám říkal, že budou důležité. Zápas to byl plný emocí, jak už to proti Slavonínů bývá. První poločas nám herně nevyšel, bylo to vyrovnaných 45 minut, které fanoušky fotbalu moc neuspokojilo. Ve druhém poločase jsme náš herní projev zlepšili, k čemuž nám pomohl rychlý gól. Ve kontextu celého zápasu jsme vyhráli zaslouženě. Všem naším fandům, kteří nás přijeli podpořit moc děkujeme.

Nezapomeňte, že příští týden hrajeme doma derby proti nějakým Bělkovicím. Tak se tam uvidíme.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.