V neděli zajíždělo naše A mužstvo na další venkovní zápas. Tentokrát jsme autobusem vyrazili směr Přerov do Želatovic, kde nás hostilo domácí béčko, FC Želatovice B. Cesta do Želatovic má svá specifika, nejede se přes Olomouc, takže kluci v Olomouci mají smůlu a musí se dopravit sami. Jede se přes Velký Újezd, takže kluk v Újezdě má štěstí a nemusí se dopravovat sám. Po cestě tradičně podjíždíme most za Bukem, kde se pozná, jak jsme na tom váhově. Letos se opět ukázalo, že jsme nic nezhubli, autobus byl dostatečně zatížen a most jsme ještě s rezervou podjeli.
V týmu Želatovic i tentokrát naskočil Vojta Koplík, mladší bráška od našeho Víti Koplíka. Vojta v našem posledním vzájemném souboji si nechtěl nic komplikovat a hodně brzo dostal červenou kartu. Tak jsme doufali, že ho Vita doma opět trošku podráždil a Vojta zase nedohraje. Bohužel se tak nestalo a nakonec oba Koplíci podali velmi dobrý výkon. Po zápase nám bylo řečeno, že jsou problémy s teplou vodou, tak možná i to byl důvod, že Vojta do kabin tentokrát nespěchal?
Před samotným zápasem měl důležité prohlášení Martin Auffarth „Dnes dám gól” (pozn. redakce: nedal). Do zápasu jsme nastupovali ze 3. místa v tabulce, jako favoriti, s jasným cílem zápas vyhrát. Terén ani počasí v Želatovicích moc fotbalu nepřálo. Obě mužstva se snaží hrát kombinační fotbal, ale ani jednomu se to v neděli příliš nedařilo. Bylo poznat, že na hřišti se den před tím odehrál zápas a tak se nedalo kombinovat, nedalo se ani příliš nakopávat, protože hodně foukalo. Takže si asi dokážete představit jak většina zápasu vypadala.
Do zápasu lépe vstoupili domácí. Již ve čtvrté minutě se dostal Mazur Václav k přetaženému centru a nastřelil boční sít naší brány. V 7. minutě se domácím podařilo vstřelit gól. Z levé strany přišel střílený centr do našeho vápna, který propadnul až k úplně volnému Pavlovi Němcovi, který zakončoval do prázdné brány. Naštěstí pro nás se jednalo o offsidové postavení. Utřeli jsme tedy slzu a pokračovali za stavu 0:0.
Bohužel pro nás jsme o dvě minuty později inkasovali znovu a tentokrát byl gól regulérní. Pavel Němec vypíchl naši rozehrávku v obraně a upaloval středem hřiště sám na Patrika. Nechtělo se mu běžet moc daleko, tak to zkusil z poza velkého vápna a trefil k pravé tyči, přímo za háčky. Inkasovaný gól a pokyny trenéra „ať … začneme .. konečně hrát“ nás probudili a konečně jsme začali něco předvádět. Převzali jsme otěže zápasu a začali se tlačit více dopředu. Domácí se zatáhli a spoléhali na rychlé protiútoky.
První šanci na vyrovnání měl Martin. Ten vypíchl slabou malou domů domácích a z velkého vápna se pokusil přehodit brankáře, bohužel netrefil bránu. Je pravda, že ho tam Vojta Koplík trošku zezadu zpracovával rukama, ale rozhodčí to jako faul neposoudil. O 3 minuty později aktivní Martin mohl opět vstřelit gól (šel si za svým). Uvolnil se na levé straně hřiště, navedl míč doprostřed a vystřelil zpoza vápna. Fanoušci, kteří mají slabší zrak tak už mohl slavit gól, ale všichni ostatní viděli, že míč netrefil pravou tyč soupeřovi brány o dva centimetry (ano přesně o dva). No a když Víta viděl, že Martin gól nejspíše nedá, tak to vzal na sebe.
Nejprve si ve 27. minutě stáhl ve vápně prodloužený centr a levou nohou z malého vápna nedal domácímu brankaři šanci. O tři minuty později jsme zahrávali roh. Rozehráli jsem signál 4.d1, do kterého se zapojil i domácí Martin Bielko (a to s námi nechodí na tréninky) a na jehož konci byl opět Víta Koplík. Ten tentokrát hlavou usměrnil Martinuv přesný centr do brány a obrat byl hotovo. Ve 40. minutě mohlo být ještě veseleji. Do obrovské šance se opět dostal Martin. Tentokrát ze dvou metrů hlavičkoval do „skoro“ prázdné brány. Už teď asi tušíte jak to dopadlo.
Tady můžeme citovat sami sebe z posledního zápasu proti Želatovicím („Dvě obrovské šance měl Martin Auffahrt, který z bezprostřední blízkosti 2x netrefil hlavou prázdnou bránu (Martin říkal, že to je tím, že mu to na tréninku na hlavu nekopeme, ale spíše je to tím, že má hlavu do trojúhelníku)“). Musíme doplnit, že od té doby mu to na tréninku na hlavu kopeme. A ano, Martin ji má evidentně do trojúhelníku. Do poločasu jsme tak šli s jednogólovým vedením 2:1.
Ve druhém poločase jsme hru chtěli zpřesnit a více hrát po zemi. To se nám dařilo a do startu druhé půle jsem vstoupili lépe. V 51. minutě prostředkem hřiště zatáhl míč Ondra Goldscheid, před velkým vápnem chytře prostrčil na nabíhajícího Tomáše Režného, který balón poslal k domácí tyči a my se tak mohli radovat z vedení o dvě branky.
Zbytek druhého poločasu už se odehrával převážně uprostřed hřiště. Domácí se snažili o vyrovnání, ale žádnou velkou příležitost si nevytvořili. My chtěli skóre navýšit, ale i my měli pouze pološance. A tak za zmínku stojí pouze strkačka ze šedesáté minuty, kdy se hra zbytečně vyhrotila a hráči se na hřišti trošku kočkovali. Házeli ramena, zkoušeli, kdo kolik nabral z minule a tak. Nic hrozného.
Mrzet nás ale může zranění dvou našich hráčů. Nejprve střídal v 58. minutě náš kapitán Marek Goldscheid, kterého klasicky tahal stehenní sval. Za Marka do hry naskočil Michal Nguyen. V 80. minutě pak musel vystřídat i Pavel Jahoda, který měl problém s tříslem. Do hry místo Pavla zasáhl Michal Koupil.
Každopádně skóre se již neměnilo a my tak podruhé za sebou venku vyhráli. Tentokrát 1:3.Hra byla kostrbatá a plná nepřesností. Nebylo to určitě nic, na co budeme rádi vzpomínat. Jediné co si budeme pamatovat, byla Martinova hlavička. I tak si vezeme tři důležité body z těžkého zápasu. Radost nám také může dělat naše obranná hra. Domácí jsme od 10. minuty více méně k nějaké šanci nepustili (to bylo určitě naší obranou, ne domácím útokem ). Takže ve výsledků dobré. Díky všem fanoušků, co s námi vyjeli a nebo za námi přijeli. Těm palec nahoru a těšíme se zase za týden. Na zápas se můžete kouknout sami na youtube kanále FC Želatovic:
https://www.youtube.com/@fczelatovicez.s.1198
Nesmíme také zapomenout na neuvěřitelný úspěch Tomáše Režného, ten se tento víkend stal manažerem kola v Hlubočské FPL. Tom už od výjezdu na zápas měl nakročeno být tento týden nejlepší manažer týdne. Hodně o tom mluvil, dost na to myslel a ještě více si to přál. V hospodě kolem 21. hodiny to vypadalo, že bude druhý, padl do deprese, ale nakonec se Rejžovi přidali body za Trippiera a bylo to tam! Toma toto kolo vystřelilo na famózní 11. místo ze 14. účastníků.